Pád Afghánistánu drsně ukázal, jak blízko je vzdálený svět. A jaki nejmocnější může pohořet. Jak je síla Západu chatrná a jak závisí na spolupráci. Sci-fi o tom, jak nad světem převezmou vládu vousáči v trepkách, budou kamenovat a stínat hlavy, nemají daleko k naplnění.

Favorit voleb Andrej Babiš, dosud jasný šampion kampaně, se zatím prsí svrchovaností zeměa funguje mu to. Prská na Brusel jako na nějaké zlé hnízdo sršňů, které nám chce uzmout vládu věcí našich. Vyzvedává Visegrádskou čtyřku. Nevlivný spolek nesourodých zaostalých zemí, které pojí jen nechuť k novotám.

V debatě Deníku vůdce Pirátů Bartoš doslova koktal a skrýval se jako malé zvíře, když mu premiér předhodil, že je zastáncem evropské federace. Bartoš se bál jako dítě, když vedou Sněhurku na popravu. Říct něco proti právu deseti milionů lidí žít v podprůměrném kulturním skanzenu? Pojďme se na to podívat v klidu a nevolebně.

Je naprosto pochopitelné, že země, která prožila německou okupaci (kterou navíc zapříčinila zrada přátel) a pivní okupační reálný socialismus, nechce žádnou další nadvládu. Chce mít absolutní svrchovanost, i když se shodneme na tom, že politici za posledních třicet let hvězdné výkony nepředvedli.

Jak to ale ve stručnosti vypadá: Evropská unie, kam patříme, je nejlepší místo pro život (kromě Nového Zélandu, ale tam teď nikoho nepustí). Těší se blahobytu, sociální spravedlnosti, klidu a obrovské toleranci. Evropské zákony pomohly postkomunistickým zemím na chatrné nohy.

Evropa je překrásné místo, Alpy, Středozemní moře, Šumava, Banát… Je to místo s nejinspirativnější historií pro všechny lidi. Platon, Caesar, Dante, Mozart… Je toi místo, kde byly svedeny šílené idiotské války, které se staly světovými. A místo, které se z nich klopotně a upoceně poučilo a buduje poněkud byrokratickou, ale přece jen zcela svobodnou společnost. Tak.

Myšlenka evropské federace není nic, co by jakkoli ohrozilo práva a svobody lidí. Omezila by jedinou věc: Privilegia a možnost „přivýdělků“ pro místní politické elity. Jak se na to podívat?

Trápí Brňáky rozpínavost Prahy? Zdá se, že ano. Trápí Pražáky, namátkou i Budějovičáky, Vsetíňáky… nesmyslná byrokracie centrální vlády? Koho by netrápila.

Všichni mají právo demonstrovat, psát petice a ve volbách volit ty, kteří slibují, že to změní. Jakkoli nadávají, mají naprosto rovná práva s nafoukanými Pražáky,a pokud dají dohromady protipražskou stranu, vyautují je. Vzhledem k vymoženostem lidských práv jim však nemohou uříznout levou nohu nebo vypíchnout pravé oko.

Evropská federace by nebyla nic jiného. Hlas Němce, Čecha, Belgičana nebo Maďara by vážil naprosto stejně. Jestliže teď žehráme na to, že Němci a Francouzi mají převahu, padlo by to. Nehlasovali bychom podle zemí, nýbrž podle náklonnosti k evropským stranám, které by se nám podbízely.

Unijní vláda by pak měla na starost zahraniční politiku a obranu. Byly by vybírány nějaké federální daně podobně jako v Americe. Vše ostatní by zůstalo na bedrech národních států. Pokud by třeba z poměrně rozumných důvodů nechtěly svěřit i zdravotní politiku federaci.

Žádná země by nebyla ponížena. Občanská práva by byla chráněna jasněji a jednoznačněji. Evropa jakožto nejcivilizovanější místo na světě by získala i patřičnou mezinárodní váhu. A Česko a každý Čech zvlášť by si tak připsali pozitivní kila navíc.

Pokud se tedy někdo ohání národní svrchovaností, je demagog.A pokud se někdo bojí přiznat, že je pro federální Evropu, je alibista. Kulturu tvořili Evropané, války zapříčinily národní státy. Ty jsou stínem minulosti, Evropská federace stínem budoucnosti.