V pondělí začne mizet ze světa jedna z nejhorších hanebností, kterých se komunistický režim dopustil na českých občanech zavražděných nacistickými okupanty.

Obří vepřín byl v sedmdesátých letech minulého století postaven na území bývalého koncentračního tábora pro Romy v Letech u Písku. Něco tak obludného si k obětem holocaustu asi nedovolila žádná země na světě. V komunistickém Československu to bylo možné jen proto, že šlo o koncentrační tábor pro Romy.

Kateřina Perknerová
Obyčejný člověk versus velká politika

A také proto, že na romský holocaust v Protektorátu, podmínky k němuž připravilo ještě neokupované Československo v zimě roku 1939, se mělo zapomenout. To, že tábor v Letech založila svým rozhodnutím vláda druhé republiky, se nedalo zpochybnit. Stejně jako protiromská rasistická opatření vyhlášená v době druhé republiky.

Ale i po listopadu 1989 trvalo ještě tři desítky let, než si čeští politici s vepřínem poradili. Až vláda premiéra Bohuslava Sobotky a ministra financí Andreje Babiše dokázala v roce 2017 vepřín vykoupit a území věnovat na vybudování důstojného památníku holocaustu českých Romů. V Hodoníně u Kunštátu, v Letech nebo v Osvětimi zahynulo za války devadesát procent českých Romů.

Po dalších čtyřech letech archeologických průzkumů, výběru projektu i určitém zpozdění, které způsobil covid, se v pátek začalo slavnostně symbolicky s bouráním vepřína. A do roka by tu mělo být hotové návštěvnické centrum a během pár let i lesopark, který propojí pietní místo a nový areál.

Česká světová ostuda

Ze světa tak zmizí jedna z největších ostud Česka a vytvoří se důstojná připomínka obětí z řad českých Romů za druhé světové války. Není to důvod k oslavě, ale slovy ministra kultury Martina Baxy– k omluvě. Omluvě, že to nám, českým občanům, českému státu trvalo tak dlouho, než jsme napravili něco, co jsme neměli dopustit. Bývalý primátor Plzně Baxa včera zavzpomínal na čtyři známé dětské oběti tábora v Letech mezi občany svého města.

Roman Gallo
Přestaňme si lhát do kapsy

„Žofie Janečková a Tonička Serynková se nedožily svých prvních narozenin. Jozefu Serynkovi byl rok a Františku Serynkovi dva roky, když zde všichni v letském táboře zemřeli. Nový památník bude zárukou, že ani jejich jména nezmizí v propadlišti dějin.“ Pokud někomu ani tato slova nedávají smysl pro to, že by na místě jejich dětských hrobů neměl stát vepřín, pak by se měl nad sebou vážně zamyslet.