Za oceánem skládá zvolený americký prezident Joe Biden svůj vládní tým. Ministrem obrany se má stát Afroameričan Lloyd Austin, zástupkyní tiskové tajemnice Bílého domu bude Karine Jean-Pierre, imigrantka, lesba a matka dítěte původem z Martiniku.

Svět se zkrátka mění. Turecké fotbalisty do kabin solidárně doprovodil celý francouzský velkoklub. Když se o den později utkání hrálo znovu, hvězdní fotbalisté si před před jeho zahájením klekli do kruhu se zaťatou pěstí, čímž se přihlásili k heslu Black lives matter. Pak Pařížané nasázeli Turkům pět gólů. Parádu na hřišti ve studiu komentoval Martin Hyský, jenž podotkl, že nevhodné výrazy na stadiony nepatří, ale nedohrání zápasu bylo trochu přes čáru.

Jistě, z pohledu bílého středoevropského muže/ženy to bylo přepjaté gesto. Jak měl ten chudák Rumun označit v chumlu na lavičce viníka než slovem negru čili černý? Kdyby to byla slečna se světlými vlasy, asi by zakřičel: ta blondýna. Jenže to není totéž. V barevném emancipujícím se světě je zkrátka nemožné, aby černá, žlutá nebo hnědá pleť byla důvodem k jakémukoli značkování. Rasismus je tak hnusná kapitola dějin, že je to třeba brát smrtelně vážně. Odsuzujme jednotlivce kvůli jejich chování a činům, ale jejich kůži nechme na pokoji.