Dvě otázky se tlačí na mysl: Není předčasné překotně otvírat? A ta druhá: Nebylo příliš zbabělé zavřít vše tak ztuha? Obě otázky směřují k tomu, zda se dá důvěřovat tomu, jak postupovaly a postupují ohledně pandemie úřady.

Babišova zlatá eurovejce

Odpověď zní: Ano, věřit se jim dá. Dosavadní zkušenost to ukazuje. Země, jako Velká Británie, které otálely s přísnou karanténou, nevydělaly nic. Postupně musely zavést podobná omezení. Epidemie tam trvá déle a má víc obětí. Navíc česká opatření nemusela být díky včasnosti drastická a poskytovala lidem jistou volnost.

Když se podíváme na nynější „nárůst“ případů blíž, není proč se znepokojovat. Představa, že koronavirus nového typu vymizí, je sice přitažlivá, leč málo pravděpodobná. Pokud tu bude, občas se někdo nakazí, jako náměstek pražského primátora Petr Hlubuček. Jeho případ však ukazuje, jak přesně a přísně dokážou zdravotníci zatáhnout karanténní síť. Podobně efektivní je testování a karanténa na Karvinsku.

S velkou mírou jistoty lze říci: Pandemie u nás a v okolních zemích skončila. Nemoc zůstala, ale zdravotnictví si s ní umí poradit.

Konec roušníků v Čechách?