Spisovatel Martin Vopěnka: Rýmička se teď nehodí

Když jsem se v roce 2018 chystal s českým polárníkem Jaroslavem Pavlíčkem do odlehlých částí Nepálu, mnoho mých známých nechápalo, že půjdeme bez vysílačky a bez pokrytí signálem. Co kdyby se nám něco stalo? Vysvětloval jsem jim, že v duchu Jardovy filozofie i jeho bohatých zkušeností tím pravděpodobnost toho, že se nám něco stane, snížíme. Spoléhat se na vnější pomoc; už jenom mít v hlavě myšlenku, že pomoc může přijít, by ovlivnilo naše jednání a rozhodování. Bez pomoci v zádech se musíme o každém kroku rozhodovat zodpovědněji. Naše mysl, smysly i tělo pak běží v módu absolutní zodpovědnosti. Jednoduše: víme, že chybu udělat nesmíme. A tak ji nejspíš neuděláme. Naopak s jistotou, byť domnělou, pomoci na příjmu, lidé víc riskují. Nejhorší možný scénář pro všechny trosečníky pak je spoléhat se na vnější pomoc a nedočkat se jí. Vysílačka selže, vrtulník nemůže vzlétnout… Neobdržení očekávané pomoci vede k demoralizaci, zoufalství, panice… A snižuje šanci přežít.

Profesor Aleksi Šedo pro Deník: Peníze, nebo život!?

V Čechách máme záchranný systém dokonale propracovaný. Diskuse se vedla snad jen o tom, jestli má být maximální dojezd záchranky patnáct nebo dvacet minut. To se to pak padá z kola nebo ze střechy – když víte, že za patnáct minut vás seberou, naloží, odvezou, a v nemocnici se kolem vás začnou míhat pohledné sestřičky. Jedinou vaší starostí pak zůstává, jestli dostanete pokoj s televizí nebo bez.

Mám dojem, že touhle jistotou současná epidemie otřásla. Co kdyby zrovna neměli čas? Co kdyby nikdo nepřijel? A i kdyby přijel, byla by to nějaká výhra? Vždyť se v nemocnici můžete nakazit.

Bezděčně se teď alespoň trochu, zato masově, ocitáme v situaci podobné té, ve které jsme byli při naší cestě Nepálem. Více za své zdraví ručíme.

Mohu potvrdit, že i při běhání po Jizerských horách, kde mám chalupu, jsem teď obezřetnější. Zvrtnutý kotník by se zatraceně nehodil. Kromě toho, že bych přidělal obrovské starosti sám sobě, bych také zbytečně zatížil naše zdravotnictví, které potřebuje napnout síly jinam. Soustředím se a dívám se pod nohy.

Aktivista Matěj Hollan: Řeči ministra o rouškách v autě mohou lidi poškodit

Ale nemusí se to týkat jen úrazů. Věřím, že se to týká všech méně závažných nemocí, a bylo by skvělé, kdyby na to téma vznikly nějaké výzkumy. Neříkejte mi, že se teď vyskytuje stejně nachlazení, drobných viróz, angín, alergií a já nevím čeho ještě, jako za normálního stavu. Kašlat nebo smrkat vyšlo z módy. Rýmička a kašlíček budou muset počkat, až bude pandemie za námi.

Zdroj: Deník