Proč?

Počet nakažených už několik týdnů neklesá, poslední dobou mírně roste. Mírně roste i počet pacientů v nemocnicích a bohužel i nejvážnějších případů. Kapacita jednotek intenzivní péče je naplněna na nějakých pětaosmdesát procent. Lehce stoupá i reprodukční číslo ukazující, kolik dalších lidí infikuje jeden nemocný.

I kdyby respirátory zabraly, uleví se nemocnicím nejdříve za dva týdny. To už budou, v lepším případě, na samotné hranici vyčerpání. O tom, že nové zařízení zabere, lze ovšem pochybovat. Prakticky polovina obyvatel považuje covid za humbuk a všechna vládní opatření za šikanu. Policie nemá dost prostředků a sil vymáhat kázeň.

I kdyby se zdravotnictví zachránilo, jako už dvakrát těsně před kolapsem, není to řešení. Počty pacientů sice o něco poklesnou, ale pořád budou tak vysoké, že neumožní větší úlevu. Návrat dětí do škol by byl za těchto podmínek absolutním hazardem, testy netesty.

Vláda se znovu snaží epidemií nějak proplout. Zavřít oči a věřit, že to vyjde. To ovšem není vedení, nýbrž týrání národa. Správnější by bylo nyní na několik málo týdnů zásadně omezit pohyb a setkávání lidí. Teprve pak by se dal čekat ústup viru.