Jste rád, že nečekáte na soud (který včera rozhodl, pozn. redakce) ve vazbě?
Vůbec jsem netušil, že poté, co se přiznám,můžu být stíhán na svobodě. Když jsem minulý týden stál před soudcem, byl jsem psychicky na dně. Ani jsem nevnímal, kam mě policisté vezou. Myslel jsem, že jedeme do věznice. Pak jsme zastavili před domem v Mikulově a policisté mi otevřeli pouta. Myslím, že soudce se tak rozhodl proto, že je mi šestašedesát let. Už nemám sílu někam utíkat. Svého činu upřímně lituji, nikdy jsem nebyl násilník. V manželství jsem si toho hodně vytrpěl. Nevím, proč jsem se tenkrát neovládl. Už od začátku jsem věděl, že mě trest nemine. Jen jsem měl strach se přiznat.
 
Jaký byl motiv vraždy?
Manželka byla velmi agresivní žena. Celý život tloukla naše děti a mě. Poslední tři roky jsem věděl, že se uklidní teprve potom, co mě zraní a uvidí pár kapek krve. Brala vše, co měla po ruce. Vařečku, nůž, sekáček na maso. Osudný den mě praštila rýčem.
 
Můžete popsat scénu, která se ten osudový srpnový den odehrála?
Zase jsme se v garáži hádali. Vyslechl jsem si od ní spoustu nadávek a výhrůžek. Praštila mě rýčem a já jsem už nevydržel to celoživotní trýznění. Nevím, co se pak přesně dělo. Tři minuty, kdy jsem vraždil, si nepamatuji. Prý jsem ji uškrtil drátem. To vážně nevím.
 
Vaše žena byla velmi nemocná.
Ano. Měla rakovinu. Mluví se o tom, že jsem měl vraždu připravenou. Kolují pomluvy o tom, že jsem chtěl svou ženu zabít proto, aby se zde nastěhovala má milenka. To ale není pravda. Věděl jsem, že Libuše je tak vážně nemocná, že už jí moc času nezbývá. Proč bych potom asi plánoval její smrt?
 
 
 
 
Chodil jste se do garáže dívat na mrtvolu?
Byl jsem tam asi třikrát. Ale nebyl jsem schopný s tělem něco udělat. Už v té době jsem věděl, že musím za svůj čin pykat. Styděl jsem se. Byl jsem bezmocný. Nevěděl jsem, co mám dělat. Kdybych se chtěl vyhnout trestu, tak bych přece tělo někam zakopal, utekl bych do Rakouska, kde příležitostně pracuji.
 
Vaše nová přítelkyně o smrti manželky věděla?
Ne, Naděždě jsem nic nenaznačil. Řekl jsem jí, že Libuše je v léčebně. I přesto, že jsem byl psychicky na dně, po celou dobu jsem o těle mé ženy mlčel.
 
Jak si představujete budoucnost ?
Půjdu až do konce. Nechci nic tajit. Čekám na trest. Ať je jakýkoliv. Lidé se nemusí bát, že se chci vyhnout spravedlnosti.

Autor: Veronika Hrdá