„Arbeit macht frei“, hlásá nápis nad vstupními branami do koncentračních táborů. Ti, co pod ním museli projít, často neměli ani tušení, jaké peklo je čeká. Hrozivá brána nechybí ani v táboře Dachau, který leží nedaleko německého Mnichova a který je nyní častým cílem turistů.

Přijít do areálu na prohlídku někdejšího koncentračního tábora lze prakticky každý den, otevírací doba je od 9 do 17 hodin. Za vstup se neplatí. 

Tábor Dachau byl původně určen pro politické vězně. Vznikl v objektu, který dříve sloužil pro výrobu munice. Jak připomněl web listu The Guardian, koncentrační tábor v Dachau byl prvním svého druhu v Německu a posloužil jako inspirace ke stavbě dalších, často mnohonásobně horších zařízení po celé Evropě. „Různých táborů a ghett bylo v Evropě až přes čtyřicet tisíc a smrt v nich našlo 15 až 20 milionů lidí,“ odkazuje na americkou studii populární britský web.

Tábor fungoval od roku 1938 do roku 1945.
Místo hrůzy je proslulé schody smrti. Utrpení neuniklo 200 tisíc lidí

Prvním vězněm v Dachau byl advokátní koncipient Claus Bastian, zakladatel marxistického studentského klubu. Za dvanáct let existence tábora jeho branami prošlo přes 200 tisíc lidí - politických vězňů, Židů, Romů, svědků Jehovových a válečných zajatců. Odhaduje se, že asi čtvrtina z nich v táboře zahynula.

Cela pro neúspěšného atentátníka

Zájemci o návštěvu bývalého tábora sem nyní mohou přijet i autem, ale doporučena je spíše veřejná doprava. Dachau je totiž součástí mnichovské sítě S-Bahn a lze se k němu dostat z hlavního nádraží v Mnichově ve směru Dachau - Petershausen nebo regionálním vlakem ve směru Ingolstadt - Treuchtlingen. Doba jízdy je přibližně 25 minut. Z vlakového nádraží Dachau jede i autobus č. 726 směr Saubachsiedlung k památníku koncentračního tábora. Doba jízdy je přibližně 10 minut. Informuje o tom oficiální web památníku.

V Dachau byl i Josef Čapek

V Dachau byl v září roku 1939 uvězněn i Josef Čapek - malíř, ilustrátor a bratr spisovatele Karla Čapka. Po zatčení ho sem převezlo gestapo. V podobných zařízeních strávil další roky, než v dubnu roku 1945 podlehl skvrnitému tyfu v Bergen - Belsenu.

Za vstup se neplatí. Mládež sem smí až od 13 let. Hlavní expozice se nachází v bývalé hospodářské budově. Popisuje život v táboře a utrpení lidí, kteří zde byli internováni. Vše dokumentují fotografie, kresby i dopisy vězňů. Návštevníci uvidí také zrekonstruovaná kasárna, bývalé krematorium, včetně zachovalých kremačních pecí, a bývalé táborové vězení.

Tamní instalovaná výstava přibližuje skutečnost, že tato část koncentračního tábora byla určena speciálním vězňům včetně odsouzených esesáků. Některé cely jsou věnovány neúspěšnému atentátníkovi na Hitlera Georgu Elserovi.

Návštěvníci se na výstavě dozvědí mnohé také o strašných nacistických pokusech na lidech. Zejména mezi lety 1942 až 1943 se na vězních zkoumalo, jak dlouho vydrží v ledové vodě. Poznatky pak měly sloužit pro případy, kdy se do ledové vody v moři dostal příslušník německého letectva či námořnictva.

Vězni v ledové vodě

Vězni při těchto pokusech zažívali velké utrpení. „Během experimentů byli pokusní jedinci ponořeni do nádrže s ledovou vodou. Někteří byli pod narkózou, jiní při vědomí. A také nazí nebo oblečeni,“ uvedl Robert L. Berger v odborném článku pro The New England Journal of Medicine. 

U vězňů se rozvinulo vážné smrtící podchlazení. Poté se je experimentátoři snažili různými metodami ohřát a zachránit jim tak život. Po celou dobu prováděli nejrůznější měření. Není divu, že spousta vězňů pokusy nepřežila. Zesnulí pak byli obvykle podrobeni pitvě.

Zdroj: Youtube

Byl jsem kostra

Tábor osvobodila americká armáda 29. dubna 1945. Od den později Adolf Hitler spáchal sebevraždu. Osvobození se dočkal i Max Mannheimer. Jednou z jeho posledních prací bylo vozit mrtvoly vězňů do márnice. Činil tak doslova z posledních sil, tak moc se na něm podepsal tyfus a mizerná strava. „Byl jsem kostra. Kostra, která plakala radostí a zoufalstvím,“ sdělil listu The Guardian svou vzpomínku na osvobození Mannheimer.