Prostě chyba v plánování. „Jedno datum tam máte dvakrát,“ řekl mi někdy počátkem června kolega z Německé turistiky, když jsme probírali plán cesty. „No, tak prostě spojíme dvě etapy,“ usmál jsem se. V neděli večer, když jsem se podíval na to, co mě čeká, jsem si na tento nevinný rozhovor vzpomněl, když jsem nevěřícně počítal, kolik že to mám ujet. Bylo to něco ke sto dvaceti… Magdeburg–Havelberg…

Ale vzhledem k ideálním počasí, kolem třiceti stupňů a nefoukalo, se to nakonec dalo. Drama s přívozem se nekonalo, jezdil až do půl desáté. Když mi ale v šest hodin večer zavolala recepční z hotelu, kde jsem, a naznačila, že už má padla, „hnal“ jsem to v závěru skoro třicítkou. A posledních pár set metrů ještě do pořádného kopce.

Počkala, byla milá a moji prosbu, pokoj s vanou, vyplnila. „Měli jsme pro vás pokoj s balkónem,“ nabízela. „Beru rozhodně ten s vanou,“ odmítl jsem a ona se chápavě usmála. Jinak tento Art hotel je to nejhezčí ubytování, které zatím bylo.

Cesta hezkou a jakoby bohatnoucí krajinou byla zase báječná. Labe s písčinami okouzlující. Něco neskutečné bylo vidět průplavní most Středoněmeckého kanálu přes Labe. Téměř nový. Buď jsou ve své sázce na vodní cesty hloupí Němci, nebo jsme možná ve svém odporu k nim hloupí my Češi…

Slavní Magdeburcane. Císař Otta I. ve zlatě.
Na kole k Atlantiku. Díl desátý: Magdeburg, císař Otta a chvála rozmanitosti

Tangermunde, to je takový labský Karlštejn a Český Krumlov v jednom. Karel IV. z něj chtěl udělat druhou Prahu a výspu obchodní trasy mezi Anglií a Čechami. Na to vládnul krátce a jeho synové to brzy vzdali. Katedrála velikosti svatovítské je úžasná. Z hradu je hotel. Z hlavní budovy hradu je taneční sál Karla IV.. Dort s jeho jménem neměli, ale číšnice mi po troše přemýšlení nabídla višňový. Na své nedokončené dílo shlíží Karel IV. z pomníku vysoko nad řekou.

Na závěr jsem se stavil ve dvou kostelích. Návštěva románského kostela svatého Jiří v Arneburgu byla povznášející. Byl otevřen, připraven k návštěvě i modlitbě. Po cestě, těsně před přívozem, jsem v lesíku narazil na trosky dalšího kostela Kaclitz. Vedle byl jediný, opečovávaný hrob. Kostel nepřežil „bivakování“ sovětských vojáků  v roce 1946. Temné místo.

Havelberg, krásné město na ostrově uprostřed řeky, dýchající hanzou, mořem a historií od devátého století, mi ale zlepšil náladu. O něm až příště.