„Jak začalo být hezky, tak chodíme s kamarády téměř denně,“ usmívá se dvanáctiletý klučina Miroslav Prošek.
Doma má koloběžku, brusle i skateboard. „Ale chodím spíše jen s koloběžkou. Na bruslích to bývá občas nebezpečné, nejsem na nich tak moc dobrý,“ směje se Prošek, zatímco staví z cihel překážku, aby mohl pilovat skoky.
Kluci chodili do skateparku i v době koronaviru, kdy se nemohlo sportovat v halách. Omezení se jich pak skoro nedotýkala. „Sice bylo nařízení, že se lidé moc nesmí shlukovat, ale tady to bylo celkem v pohodě. Chodíme do skateparku rádi. A taky už dlouho,“ přidává se sedmnáctiletý Jan Sůva.
Teenageři, mezi nimiž se sem tam najde i odvážná dívka, nacvičují triky a závodí mezi sebou, komu se lépe povedou. Občas to končí i pádem, ale mladíci se okamžitě zvednou a jdou štěstí zkoušet znovu.
Natáčejí si svoje finty i na mobilní telefony a parádičkami se potom chlubí kamarádům. Kde jinde než na sociálních sítích.
„Někdy se povedou dobré věci a ostatní to pak zkoušejí také. Jsou to takové naše malé neoficiální závody. Prostě se snažíme v tricích na koloběžkách nebo skateboardech porazit ostatní,“ vysvětluje na železné rampě třináctiletý Marek Bodlák.
Ten by se vůbec nebránil, kdyby se někdy ve skateparku uskutečnily i oficiální závody. „Ale to bych se přišel spíše jen podívat. Líbilo by se mi sledovat profíky, jak umějí ovládat skejty nebo koloběžky. Viděl jsem to nedávno v Litvínově a byla to špičková podívaná,“ dodává Bodlák a rozjíždí koloběžku k dalšímu skoku.
Než mu začne škola, tak bude s kamarády v místním skateparku každý den.
A potom? Hned jako skončí vyučování, zhltne oběd a zamíří do areálu.
Učitel tělocviku by je mohl pochválit. Co myslíte?
