Stará moudrost říká, že chlap, který nemá žádného koníčka je mrtvý chlap. Je jedno, kdy s ním začne, někdo dřív, jiný později, důležité je, jak se mu věnuje. Já mám to štěstí, že mám koníčka a za těch 53 roků, co se mu věnuji se z něj již stala diagnóza.

V prosinci 1968, to mi bylo 13 roků, jsem našel informaci o tehdejší novince, nákladních automobilech Avia A 15 a Avia A 30 i s adresou výrobce. Protože mě nákladní automobily vždy zajímaly, napsal jsem výrobci dopis s prosbou o zaslání prospektů těchto automobilů. Asi za 14 dnů mi přišly prospekty celého výrobního sortimentu Avie Praha která tyto automobily vyráběla, s nimi se ještě vyráběly v Avii i nákladní automobily Praga V3S a Praga S5T. To byl začátek mého koníčku kterému se věnuji již 53. rok. Vždy jsem chtěl pracovat jako řidič nákladního automobilu nebo autobusu jako můj otec, ale stačil úraz levého oka při dětské hře a na svůj sen být řidič profesionál, jsem mohl zapomenout, ale mezi nákladními automobily a autobusy jsem nakonec strávil 40 roků. Pracoval jsem v dopravě i logistice a začal jsem se i zajímat o historii, současnost a budoucnost  dopravy. Možná se řeknete , že je to nudné, ale když se do toho ponoříte hlouběji zjistíte , jak je to zajímavé téma a co všechno o tak běžných věcech jako je nákladní automobil, nebo autobus nevíme. 

Doufám, že pořád platí to pořekadlo o zlatých českých rukou. Nevím kolik lidí zná naši legendu, naštěstí stále živou, nákladní automobil Tatra 111, která se vyráběla v letech 1942 -1962. Myslím, že je to jediný nákladní automobil na světě, který má na Sibiři postavený pomník, jako důkaz kvality a vděčnosti, protože během tvrdé zimy, když již začínaly ve městě (slyšel jsem několik názvů, proto název města neuvádím) docházet zásoby a kvůli počasí nebylo možné letecké zásobování, seřadily do kolony nákladní automobily Zis a Tatra 111 naložené zásobami. Přes zamrzlou tajgu a bažiny se do města probily jen Tatry 111 a město zachránily. Za to jim z vděčnosti postavili obyvatelé pomník, na kterém je Tatra 111 S2, která jezdila na Sibiři  a dodnes je v pojízdném stavu. Jak říkají klasikové, vše souvisí se vším. Pokud se chcete věnovat historii našich nákladních automobilů a autobusů, je dobře, když znáte i další věci z historie, např. kdy a kde se  stavila města a kdy se tam začali stěhovat lidé a jak se tam zaváděla doprava a podobně. Také je zajímavé, jak po válce začínal provoz osobní a nákladní dopravy, kdy se začínalo prakticky z ničeho, ale dostali jsme se k tomu, že máme fungující osobní a nákladní dopravu.

Možná si řeknete, že to jsou jen autíčka, ale pro mě je to můj svět, který mě baví, ale hlavně jsem se díky těm "autíčkům" i hodně naučil. Možná je nás víc fandů, proto mohu říct, že se žádné rozumné spolupráci nebráním a při získávání informací nebo jejich ověřování jsou dvě hlavy víc než jedna, jak správně říká staré přísloví. Posílám i fotografie na kterých jsem vyfocený vedle Pragy V3S SDH Rokytnice. Je pravda, že na fotografii nemám zrovna společenský oděv, ale snad to nevadí.

Vlastimil Tělupil