O třemdavě kolem Bulhar napsal kdysi Petr Bezruč:

Daleko uhlas. Kolem Brna kdysi,

teraz pulgarské v červnu zdobíš háje.

Zdaleka slepý pozná tvoje rysy

po mocné vůni, která rozkošná je…

Skutečně ji nepřehlédnete. Roste po celém okraji mezi „ Panským lesem , Ochozemi“ a Zázmoníky. Až metr vysoké rostliny třemdavy ( Diktamus alsbus ) jsou při kvetení zakončeny vrcholovým hroznem květů a po odkvetení i plodů (semen). Ve středověku se považovala za rostlinu léčivou. Hlavně její bílý kořen podle kterého je nazvána i když květy jsou růžovobílé. Při kvetení vylučuje éterické oleje.

Za teplých a bezvětrných dnů je možno tyto výpary nad rostlinou zapálit. O zapálení jsem se jednou s přítelem Jaromírem Tomečkem , čestným občanem Bořetic pokoušel. Nepodařilo se nám to pro mírný vánek, který výpary rozptyloval. Pak mě spisovatel Tomeček vyprávěl o jejím původu na Krétě, o vzniku jejího názvu a rozšíření rostliny ve světě. Voní příjemně po skořici a květy jsou výbornou pastvou pro včely. V první světové válce se její listy používaly místo tabáku. U nás je tato rostlina úplně chráněna. Dotyk s rostlinou může však vyvolat zápaly kůže. Proto se při návštěvě Zázmoníků pokochejte její krásou, přivoňte si, ale netrhejte ji.

Jistě znáte ten biblický příběh, jak se Hospodin zjevil Mojžíšovi nad hořícími keři. Někteří badatelé si to vysvětlují tak, že tím keřem byla velká skupina kvetoucí třemdavy, která hořela.

Václav Petrásek