Doma už mám prochozené snad všechny vycházkové okruhy a na některých mi za chvíli budou silničáři vyčítat, že jsem jim tam u krajnice vychodil další strouhu. Nejvyšší čas se podívat alespoň kousek dál. Proto jsem o víkendu skočil na vlak a vyrazil do Mikulova. Jezdím tam rád v každé roční době a na jaře tam bývá obzvlášť hezky. Řekl jsem si, že se musím podívat, co je tu po roce nového. Hned cestou od nádraží jsem si všiml nových nebo skoro nových hřišť. Na těch pro lidi zrovna tělo nikdo netužil, ale ve psím výběhu hned vedle jsem nějaké páničky se psy viděl. Koukám tam přes plot, a to si jeden pes vzal náležitě osobně. Místo aby běhal po lávce a skákal, jak panička poručí, rozběhl se k tomu plotu a hezky na plnou tlamu mi vysvětloval, že u jeho plotu nemám co postávat a že moje nohavice poznají středověk! Mám hlídací psy, pokud jsou za plotem, docela rád, tak jsem mu řekl, že pěkně hlídá a šel dál do města.
Hned na několika místech, ať už to byly zavřený hotel nebo dům v centru, bylo vidět, že majitelé ospalý čas korony využívají ke zvelebování a opravám. Mezitím jsem už došel k zámku a vydal se prokoumat, zda už do zahrad dorazilo jaro. Nějaké první květy už v záhonech a na stromech svítily, ale mnoho jich zatím nebylo. Procházka zámeckými zahradami je ale příjemná vždycky už kvůi báječným rozhledům do okolí. Samotný zámek je samozřejmě zatím pořád ještě zavřený a i v zahradách jsem ve víkendovém dopoledni potkal jen pár lidí. Ze zámku jsem vyšel na naměstí, kde byl letos snad první nebo druhý farmářský trh. Stánků zatím poměrně málo, ale i tak si člověk mohl koupit ledacos od sýru nebo vína po dřevěné růže. A hned jsem si všiml další novinky. Morový sloup uprostřed náměstí přímo zářil novotou, od té doby co jsem tu byl naposledy, někdy předloni v zimě, ho očividně důkladně opravili. Ještě jsem prošel ulličky kolem náměstí, rozhodl se, že na Svatý kopeček vyšplhám zase a příště a šel jsem na autobus pokračovat ve víkendovém výletu. Ale do Mikulova se zase brzy chystám vrátit.
Jaroslav Kučera
