Jak jsem již psal, doprava je pro mě celoživotním koníčkem. Spíše je to diagnóza, proto stále sleduji dění na silnici. A určitě se opakuji, že z toho, co vidím nemám žádnou radost. Ani trochu se mi nelíbí to, že denně slyšíme nebo čteme o nehodách motorkářů. Nejhorší je, že jsou to často tragické nehody.
Proč? Nejhorší kombinace je „motorkář“ mladý, nezkušený, s malou praxí a silná motorka, která umí víc, než její řidič. Když bych „mohl do toho mluvit“, zavedl bych kategorie na řízení motocyklů tak, aby řidič motocyklu začínal na nejslabším a postupně, až by získal praxi, by přecházel na silnější stroj.
Mám to vyzkoušené sám na sobě, začínal jsem na „Pionýr“ Jawa 21. Po určité době jsem jezdil i s otcovou ČZ 125, pak jsem měl ČZ 175 typ, pokud si to dobře pamatuji 477, to byla výborná motorka. Na dnešní dobu měla „jen“ patnáct koní, ale byla lehká. Až jsem poznal, co si s ní mohu na silnici dovolit, moc dobře se mi s ní jezdilo.
Když jsem si udělal oprávnění na řízení motocyklů a začal jsem jezdit v normálním provozu, tak otec se mnou někdy jezdil na své motorce a učil mě a předával mi své zkušenosti z provozu. On se jel se mnou projet, jak říkal, ale při tom sledoval, jak se chovám na silnici. A když bych udělal třetinu toho, co vidím u dnešních motorkářů, tak bych doma, i když jsem již měl osmnáct roků, dostal „takových facek, že by to bylo jak potlesk v národním divadle“.
play_fill
Když jedu s kamarádem v nákladním automobilu a na horizontu s plnou čárou nás předjíždí motorkář, v tu chvíli nevíte, co si máte o něm slušného myslet. Asi jen to, že buď nemá pud sebezáchovy, nebo je kamikadze, protože takové předjíždění zdravým rozumem nechápu. Možná se na tento problém nedívám podle dnešní doby, ale já jsem přesvědčený, že jedu proto, abych se dostal z bodu A do bodu B. Ne abych se vyboural.
Když se za jízdy v osobním automobilu díváte, jak vás bez ohledu na provoz v protisměru předjíždí motorkář po plné čáře, na to se nedá nic slušného říct, já bych za toto rovnou rozdával pár facek. Třeba by to pomohlo k tomu, aby se takovému řidiči takzvaně „rozsvítilo“ dříve, než bude pozdě.
Řidič motocyklu si musí uvědomit, že je velmi zranitelný. Nechrání jej plech karoserie, proto každá nehoda je pro něj nebezpečná, i když ji sám nezaviní. Otec mě vždy učil, že pokud chci jet rychle, je jedno jestli na motorce nebo s autem, vždy musím používat hlavu a hlavně to musím umět. Také nesmíme zapomínat, že jsou nějaká pravidla silničního provozu, která musíme dodržovat, aby na silnicích nenastal zmatek a chaos. Každá dopravní značka má svůj význam a napovídá nám, jak se máme chovat nebo co máme udělat, abychom bezpečně přijeli do cíle své cesty.
Nemusíte souhlasit s tím, co jsem napsal. Napsal jsem to ze své zkušenosti, hlavně proto, že nechci sledovat zprávy o nehodách motorkářů. Přikládám fotografii, na které je můj otec se svoji ČZ 125, se kterou jsem se učil jezdit i já.
MOHLO BY VÁS ZAUJMOUT: Týdny bez břeclavské cyklověže: Není to škodovka, aby mohla do servisu, zaznívá
