Můj kamarád, který pracoval celý život jako řidič profesionál, začínal ještě jezdit s Pragou RN. Postupně vystřídal dá se říct všechny typy nákladních automobilů, které byly u nás v provozu, pak jezdil více než dvacet roků s autobusem. Proto se dá říct, že o dopravě a jezdění toho ví víc než dost, ne teoreticky, ale prakticky.
Jako „mladí důchodci“ nechodíme pomalu, ale jak říkáme, chodíme důstojně. Při tom máme dost času se dívat kolem sebe, ale stejně sledujeme to, co se děje na silnici.
Máme krásné léto, ale zdá se nám, že si ho lidé neváží a neužívají si ho. Pro nás nepochopitelně spěchají do nemocnice v tom lepším případě, tu druhou možnost nechci raději ani domyslet.
Jsme oba optimisté, proto chci přidat naše tři postřehy a věřím, že se lidé poučí a začnou být na sebe opatrní, protože je krásnější pohled do korun stromů a ne na strop nemocničního pokoje.
Šli jsme po ulici a viděli jsme bohužel klasickou situaci, na chodníku stojí lidé kteří chtějí přejít po přechodu přes ulici, z jedné strany zastaví přijíždějící automobily a dávají lidem přednost, v proti směru automobily jedou dál.
Kdyby ten první byl metr od přechodu a zastavil tak, že by zůstal stát na přechodu, prosím ať jede dál. Za ním jedou další, ty také nezastaví a za nimi jede nákladní automobil, který jede pořád dál, řidič ani nesundal nohu z plynu. Mezitím z té strany, na které jely automobily vyšel chodec a moc nescházelo k tomu, aby vstoupil přímo pod rozjetý nákladní automobil.
Dívali jsme se na celou situaci, dá se říct nechápavě, protože naše zhodnocení celé situace nebylo zrovna nejslušnější. Když sedím za volantem a přijíždím k přechodu, kde již stojí automobily v protisměru a dávají chodcům přednost, jako řidič musím počítat s tím, že na přechod logicky ti chodci vstoupí, a na druhé straně musím počítat s tím, že mi může mezi zaparkovanými automobily vstoupit do jízdní dráhy chodec, který nevidí přes zaparkované automobily na provoz na silnici.
Nebyl to pěkný pohled, oba dva jsme již takovou situaci několikrát viděli a netoužíme po tom ji vidět znovu. Shodli jsme se na tom, že by lidi měli zvednout oči od mobilů, přestat spěchat a začít se dívat kolem sebe a hlavně přemýšlet. Vím, že se tímto již opakuji, ale chodci jsou zranitelní, musí s tím počítat a hlavně si musí uvědomit, že život máme jen jeden. Jiný nám nikdo nedá a na světě je pořád krásně.
Šli jsme dál po cyklostezce, která vede z kopce, když jsme za sebou zaslechli volání „pozor“. Uhnuli jsme a kolem nás přímo prosvištěla mladá cyklistka velkou rychlostí. Blížila se k silnici. Jak jsme bohužel oba dva předpokládali, podle „dobrého zvyku“ cyklistů samozřejmě nedala přednost při vjezdu na silnici, naštěstí vše dobře dopadlo, protože nic zrovna po silnici nejelo.
Nevím, jestli si věří, že je nesmrtelná, ale rychle by měla v tomto směru změnit názor dřív, než to špatně dopadne. Když se nám oběma „vrátila řeč“ , kamarád se na mě podíval a jen řekl, že je její anděl strážný neustále ve střehu a zatím vždy stačil zasáhnout, ale nemusí to být vždy.
V neděli jsme byli na výletě. Projížděli jsme ve městě úzkou uličkou syn řídil, podíval se do zrcátka a jen řekl, to je b…c, podívejte se co dělá. Podíval jsem se a mohu se přiznat, že jsem takový hloupý nápad ještě neviděl, a to se po silnici pohybuji padesát roků. Jezdec na elektrické koloběžce, na uších sluchátka, asi ani nemusím psát, že bez přilby, se nás v té úzké uličce snažil předjet, pak vjel na silnici, kde jel i po zadním kole a zmizel.
Nemyslete si, že jsem starý a „ubrblaný“ dědek, který na vše nadává, i na to co se děje kolem mě. Já jen chci, aby se lidem „rozsvítilo“ a dokázali si uvědomit, že všechno má své zákony a normy. Pokud chceme, aby vše fungovalo tak, jak má a aby se nikomu nic zlého nestalo, musíme tyto normy dodržovat, protože je lépe v přírodě než v nemocnici. Na to bychom v tomto krásném létě neměli zapomínat.
VYBRALI JSME PRO VÁS: Do centra Pohořelic vrátí přechod, bude ale trochu na jiném místě
