Bylo ctí každého chlapce postavit před dům svého děvčete májku. A nejen to. Májka nebo jen opentlené větve se strkaly do komína domů, kde bydlelo neprovdané děvče. Ještě v padesátých letech minulého století to dělala skupina kamarádů v které byl přeborníkem v lezení po střechách dnes již „strýc Tonda L.“. Ten lezl na střechu jako první a ostatní mu májku podávali. Nejen májky, ale přesouvalo se vše co občané neměli uklizeno nebo přivázáno na ulici. Tak se stěhoval vál, branky stavební materiál…

Tak jsme jednou stěhovali cihle pekaři Springerovi, který tehdy stavěl nový dům s pekárnou do vedlejšího domku mezi dveře. Pekař to uslyšel a vyřítil se na nás s řetězem „zdržákem“ od vozu a hnal nás až skoro ke Kobylí.

Pověstným se stalo přesunutí dřevěného záchodu tetičky „Stázky“ na nivu, kde je dnes prodejna Jednoty. Dlouho trvalo než jej sousedé vrátili. Jednou jsme také přesunuli vál od domu pana Kocmánka pod starou školu.

Dělaly se také „cestičky lásky“. To se od domu mládence k domu děvčete (a někdy se tak prozradilo něco, co mělo být ještě tajné) vysýpala cestička pískem, plevami nebo se kreslila vápnem (tento zvyk dodržují v tento den Němčičáci dodnes, jen s tím rozdílem že glosují události v obci).

V mnoha obcích se vypráví stejná událost, kdy byl rozebrán vůz a zase složen na střeše a někde, že do něj byl v putnách nanošen hnůj.

Stavění májek bylo zakázáno císařem Josefem II v dekretu s odůvodněním, že by se zdražilo dřevo. Prosím pamětníky o vzpomínku, co vyváděli v noci, co létaly čarodějnice.

V tento večer také hospodyňky strkaly do oken, dveří, chlévů a vrat větvičky rozkvetlé meruzalky zlaté, aby odradily vstupu do domů a chlévů čarodějnicím.

Václav Petrásek