První i druhý den asi dest hodin na vodě a celou dobu to bez usilovného pádlování nešlo. Stačilo chvíli přestat pádlovat, fotit nebo filmovat a už plovák couval. Taková zkouška fyzické, ale také psychické odolnosti. Pokud směřujeme k nějakému cíli, nikdy se nesmíme vzdát. Na řece to ani jinak nešlo a v životě je to podobné. Morava protéká pustým lesem a není možnost plavbu ukončit a jít třeba na vlak, nebo si přivolat auto na odvoz. První a druhý den jsme upluli kolem čtyřicet kilometrů. Celkem je to z Břeclavi do Bratislavy, ke starému železnému mostu 112 kilometrů.

Zdroj: Luděk Kocourek

Třetí den už to byla pohoda. Morava před ústím do Dunaje už netekla vůbec, neboť rychle proudící Dunaj působí proti pomalu tekoucí Moravě jako hráz, nebo jez. Naštěstí už nás netrápil ten zlomyslný protivítr. Vplutí do Dunaje byl opět nezapomenutelný zážitek. Člověk si uvědomí sílu veletoku, ale také to „splynutí“. Pokud vám někdo bude tvrdit, že „pokořil horu, oceán, řeku, poušť, prales“ … tak je samolibý hlupák. Přírodu nikdy nepokoříme, může nám dát lekci abychom pochopili, že s ní musíme žít v souladu, splynout. Stejně jako když pádlujeme po řece, plujeme na plachetnici po moři…

1980 -Rybník Apollo u Lednice a moje začátky jachtění.
Prkýnka a plachty. Jak jsem se z Nových Mlýnů dostal na oceány a zpět

Plavba po Dunaji od Devína, kde ústí Morava, ke starému železnému mostu, taková třešnička na dortu naší plavby, rychlý průlet Bratislavou. Potkávali jsme velké nákladní i osobní lodě, rychlý katamarán a na jejich příďové vlně se dalo pár vteřin „surfovat“. Dunaj mne nadchl, stal se ze mne „závislák“. O to víc mne láká představa plout v jeho vodách dál a dál. Na jih za sluncem. Ale nejdříve taková výzva v domácích vodách – „Tři perly Marie Terezie“. Po dlouhá staletí jsme byli součástí velkého soustátí – Rakousko Uhersko. I když se kola dějin řádně protočila, historické vazby tu zůstávají, tři klenoty na Dunaji, Vídeň – Bratislava – Budapešť. Což takhle dát si to na paddelboardu, nebo jakémkoliv jiném plavidle, poháněném vlastníma rukama. Přidáte se někdo?

A ty langoše? U starého železného mostu je takové centrum zábavy a odpočinku. Spousta hospůdek, stánků, atrakcí pro děti. Vystáli jsme si frontu, už jsme byli u okýnka, obsluha dala na talíře slečně před námi dva langoše, jak mlýnská kola. A prodavač hovoril – „Langoše už nemáme…"

Pesimista by byl maximálně naštvaný, taková pečlivá příprava, vše bylo promyšleno do poslední klapky videa, ty langoše na talíři, pivo. A všechno bylo od začátku úplně špatně – po dvaceti kilometrech jsem zjistil, že mi uchází plovák, vyměklý byl nestabilní a pomalý. V noci dotěrní komáři a ten protivítr a voda vůbec netekla, a nakonec ani ty langoše neměli. Všechno stálo za h…

ALE o tom přeci život není, můžeme plánovat, jak chceme, všechno se nakonec změní. CESTA JE CÍL :) Z tohoto výletu mám velkou radost. I když je kamarád Mira o 25 let mladší, v pohodě jsem mu stačil. Nemusím vysedávat s ostatními důchodci na břehu řeky a krmit labutě. Já na to mám, plout dál a dál za svým snem a těším se na další pádlování.

Luděk Kocourek