Tentokrát jsem průzkum zahájil na Liščím kopci, k němuž vede cesta přes rozlehlý vinohrad, vedený spíše intuicí než GPS. Na vrcholu kopce (272 m) cestu poutníka zkříží další oplocení vinice, namísto cesty v mapě značené. (Při obcházení zleva je rizikem strmý sraz, při obcházení zprava je potřeba nepřehlédnout úzkou pěšinku, vedoucí na romantickou terasu). Cestou po travnaté terase opět přicházím k torzu kamenného klasicistního kříže (z roku 1801), kde jsem již byl. Po prudkém sjezdu okolo moderního památníku bývalé kaple, jedu kolem elektrického ohradníku s ovcemi.

Maturantky břeclavského gymnázia Julie Vojtková a Alena Vanžurová zkrášlily svými obrázky rozvaděč u Dyje v centru Břeclavi.
Jako v Irsku. Rozvaděč zkrášlily výjevy z vodní hladiny Dyje

Cesta míří na Růžovou horu, s krásným výhledem i památným topolem. Pokračuji po úzkém hřebenu, Jánská hora, Malá Slunečná, Dunajovický kopec. Před mnou je Brod n. D., k němu už nesjíždím, ale vracím se. Z vyhlídkového hřebenu sjíždím na cestu vinoucí se po jeho úbočí, až k "umělé pyramidě", Velká Slunečná. Zde si jen prohlédnu původní nájezd na šroubovici zarostlé cesty, vinoucí se až k vrcholu (i tam jsem byl minule, takže kamzičí stezky vynechám).

Jedu dál, k vinným sklípkům, cestou mířící k Dolním Dunajovicím. Před nimi ovšem odbočím na úzkou silničku a pak již hlavní silnicí do Březí a cyklostezkou podél kolejí (neplánovaným zastavením se stává lepení defektu). 73km.

Miloš Rufer, jr.