Byla jsem doma a malovala kamínky. Pak jsem se rozhodla, že budu žehlit. V tom jsem uviděla tu zář. Říkám si, no co já dělám doma a vyběhla jsem ven, to bylo asi čtvrt na devět. Po cestě, směrem k západu slunce, jsem už začala fotit. Občas jsem i běžela, abych ho stihla. Ráda fotím mezi vinohrady. Jak tak pospíchá, tak jsem zahlédla větvičku ořešáku, tak jsem se vrátila a udělala pár fotek. A to se vyplatilo.

Fotka se mi líbila. Byl vítr, ale i tak vyšla zájímavá fotka s trávou. Potkala jsem i jednoho fotografa, které byl už nachystaný na focení západu slunce, tak jsme prohodili pár slov o té nádheře a já pospíchala dál fotit. Byl to opravdu nádherný a barevný západ slunce, navíc trval dlouho. 

Náš čtenář je velkým fanouškem nákladních automobilům.
„Česká Tatra má v sibiřské tajze pomník,“ říká s hrdostí jejich skalní fanoušek

První fotku jsem udělala už ve 20 hodin 19 minut. Ještě, že tu nádhernou přírodu mám jen kousek od domu. Úterní západ slunce jsem si opravdu vychutnala až do konce.

Miroslava Jakubčíková