Historie našich hodů je možno vystopovat až k roku 1777, kdy nalézáme první zmínku o hodech v Bořeticích, a to díky události, která se stala v tomto roce. Před tímto datem se hody konaly v den zasvěcení patronce kostela. U nás to bylo na svátek sv. Anny, kdy se konala známá pouť do Bořetic. V tuto neděli se také u nás konaly „hody“. Jinde se tomu říkalo „posvícení“ od posvěcení kostela.

V tom roce se však na pastvině kolem kostela strhla velká bitka mezi chasou kobylskou a naší. Musela to být velká bitka, neboť naši zvoněním na zvon žádali okolní obce o pomoc. Na pomoc přijeli z Pavlovic. Bitka mezi bořeckými a pavlovskými se společně obrátila proti pomoci z Pavlovic a jeden z Pavlovic vystřelil a zabil chasníka z Kobylí Jana Vykydala. Od té doby stojí u hřbitovní zdi smírčí deska, která byla součástí trestu tomu, kdo vystřelil.

Tento letopočet však byl významný pro konání hodů v Bořeticích. Církevní a světská moc tehdy rozhodla, že tato událost byla znesvěcením poutě, a tak „hody“ byly přesunuty o týden po pouti. Již několikrát byly hody ohroženy. V novodobé historii to bylo v době „Protektorátu“, kdy byly hody zakázány, ale přesto se konaly utajeně v hliníku cihelny za dnešním hotelem. O tom mně vyprávěl muzikant Bohuš Kuchyňka, že na obec na udání přijelo gestapo, naložilo starostu Frolicha a jelo do cihelny. Gestapák nařídil muzikantům: „A teď budete hrát, dokud se nevrátíme." S velkým stra-chem hudba hrála hodně dlouho, ale celou situaci zachránil starosta Frolich, který gestapáky vybavil náležitou výslužkou v podobě vína a potravin, a ti na hodovou zábavu zapomněli.

V době pandemie koronaviru bylo zrušeno několik tradičních akcí a začalo se uvažovat i o zrušení hodů, V důsledku rozvolňování se však začaly konat hody v okolí. Po delším uvažování přistoupila naše chasa k rozhodnutí, že se hody konat budou.

Václav Petrásek