Hřib královský. Autor těchto řádků měl konečně poprvé v životě možnost spatřit „Krále“ na vlastní oči. Tento kdysi poměrně hojný a chutný jedlý druh se u nás postupem času stal velmi vzácným, najít ho můžete v listnatých lesích či na hrázích rybníků. Jde o jedlou houbu, ale sbírat byste ji rozhodně neměli. Je zařazen v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii EN (ohrožený druh) a hlavně je zákonem zvláště chráněným druhem a jeho sběr či ničení může být potrestáno pokutou v řádech deseti až statisíců korun.

Hřib plavý. Na podobných místech jako „královák“ roste i hřib plavý. Ani tento hřib prosím nesbírejte. Jednak je uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii NT (takřka ohrožený druh) a jednak jeho plodnice zapáchají po jodoformu, takže si stejně moc nepochutnáte.

Patyčka rosolovitá. Jinde poměrně běžná vřeckovýtrusá houba, tady u nás jsem ji letos našel poprvé. Tvoří zajímavě tvarované stopkovité plodnice, které mají rosolovitou konzistenci. Upotřebitelná snad jen do nálevu jako jedlá ozdoba, jinak nemá v kuchyni moc význam.

Chřapáč kadeřavý. Platí pro něj totéž, co pro patyčku – jinde až hojný, na Rosicku jsem ho až do letoška hledal léta marně. Tvoří naprosto úžasné originálně rozčepýřené plodnice a najít ho můžete pod listnáči. Je sice jedlý, ale kdo by dokázal takovou krásu trhat a jíst?

Šupinovka ježatá. Vzácná šupinovka rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů převážně v horských bučinách. O to je její výskyt tady u nás vzácnější a jsem rád, že mně na jedné lokalitě vyrůstá už nekolik let opakovaně. Od velmi hojné šupinovky kostrbaté (kterou si laici často pletou s václavkou) se liší lepkavou pokožkou klobouku a silně sladkým ovocným až chemickým pachem. O její vzácnosti svědčí i fakt, že se nachází mezi druhy pro novelizaci vyhlášky o zvláště chráněných druzích (čili bude chráněna zákonem).

Kozák dubový. Roztroušeně až vzácně se vyskytující kozák odlišitelný od ostatních zástupců rodu zejména podle žluté barvy pórů pod kloboukem. Je jedlý, ale pro zařazení v Červeném seznamu v kategorii VU (zranitelný druh) by se neměl ke konzumaci sbírat.

Žebernatka maličká. Nádherná drobná houbička rostoucí na mrtvém dřevě či rostlinných zbytcích, typicky na vlhkých až podmáčených stanovištích. Nejhojnější je v časném létě a je význačná svými příčně pospojovanými (tzv. anastomózovanými) lupeny. Pro svoji drobnost bez kuchyňského využití.

Ryzec pásovaný. Vzácnější ryzec rostoucí od léta do podzimu pod duby a buky v teplomilných doubravách, na hrázích rybníků apod. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii VU (zranitelný druh), pro palčivou chuť nejedlý.

Hřib koloděj červenohlavý. Vzácnější barevná varieta hřibu koloděje vyznačující se červeným koboukem. Překrásná houba, kterou jsem viděl poprvé…

Muchomůrka zelená. Není chráněná ani nijak extrémně vzácná, ale v našem regionu na ni nenarážím zase tak často. Navíc není od věci si tuhle naši nejjedovatější houbu občas připomenout – každý houbař by ji měl velmi dobře znát. Obzvlášť když si uvědomíte, že existuje i její zcela bílá varieta (na tu jsem bohužel neměl doposud štěstí), takže např. při sběru pečárek (žampionů) si dávejte opravdu pozor na každou jednotlivou plodnici!

Rosolozub huspenitý. Zajímavá dřevorozkladná houba, kterou můžete nejčastěji potkat na zetlelých zamechovaných smrkových pařezech. Díky želatinové konzistenci a překrásně ostnitému hymenoforu je v podstatě nezaměnitelná. Existuje i barevná forma s hnědavým kloboukem, ale tu jsem doposud nenašel. Jinak jde o jednu z mála hub, která je jedlá i za syrova, ale upřímně – není o co stát Jde o takovou hmotu bez chuti a zápachu, někteří houbaři si ji ale osolenou a pokapanou citronem pochvalují.

Hřiv přívěskatý. Vzácnější hřib rostoucí pod duby, habry a jinými listnáči v teplomilných doubravách a dubohabřinách. Od velmi podobného a na stejných místech rostoucího hřibu plavého se odlišuje zejména síťkou na třeni. Jedlý, ale zařazen v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii NT (téměř ohrožený druh), takže ho prosím raději nechte v lese.

Slizák lepkavý. Poměrně hojná dobrá jedlá houba s nezaměnitelnou stavbou plodnice rostoucí často ve velkých skupinách pod borovicemi. Při tepelné úpravě výrazně zfialoví, takže se nelekněte – je to normální.

Ryzec syrovinka. Kdo by tuhle megadobrotu neznal? Bohužel v posledních letech je alespoň tady v našem regionu velmi nehojný, nebál bych se říct až vzácný. Letos měl ale výjimečně dobrou sezónu, takže jsem si ho konečně mohl v kuchyni užít naplno. Je význačný bílým, později hnědnoucím mlékem, které vám parádně zašpiní vše od prstů po nádobí a hlavně výrazným slanečkovým pachem (rybina). Jak název naznačuje, dá se jíst i za syrova a není to vůbec špatné. Například takový tatarák ze syrovinek nemá chybu Častěji ho ale houbaři konzumují opečený jen tak nad ohněm nebo na sucho na pánvičce.

Stroček trubkovitý. Další z netypicky tvarovaných hub. Dokáže vyrůstat v bohatých skupinách pod listnáči (nejčastěji pod dubem a bukem). V některých letech hojný, jindy nevyrůstá vůbec a navíc je jednou z hub, která na stejném stanovišti nemusí už nikdy vyrůst – zkrátka si dělá, co chce I přes jeho „podivný“ vzhled (v zahraničí často označovaný jako „trumpety mrtvých“) jde o vynikající jedlou houbu s krásně ovocnou vůní, která se velmi dobře suší a je například. nedílnou součástí tradičního štědrovečerního pokrmu kuby. V našem regionu se vyskytuje například na tetčickém Bučíně, v rosické Oboře či listnatých lesech v okolí Zastávky a Říčan.

Hřib pružný. Osobní prvonález vzácnějšího druhu této drobné hřibovité houby z teplomilných doubrav. Zařazen v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii VU (zranitelný druh). Třeň je válcovitý, někdy s mírně kořenující bází, v horní třetině nevýrazná síťka nebo rýhy, pocházející z mírně sbíhavých rourek. Dužnina je pružná, bělavá, nad rourkami žlutá, u báze nahnědlá nebo hnědočervená, na řezu nemění barvu. Má příjemnou jemně ovocnou vůni a nakyslou chuť.

Pstřeň dubový. Pro někoho známý takzvaný jelení či volský jazyk najdete na bázích živých dubů. Roní červenou tekutinu, na řezu připomíná strukturou hovězí maso, chuť je nakyslá. Osobně ho mám rád zavařený v sladkokyselém nálevu, často se z něj dělá i houbový guláš (před použitím se namáčí přes noc do mléka na odstranění kyselé pachuti).

Voskovka kluzká. Na rosické Trojici mě potěšil prvonález téhle vzácné voskovky. V rámci rodu je význačná nenápadnými šedohnědavými až hnědavými barvami kloubouku a třeně s podélnou rýhou, kontrastujícími bílými lupeny a lepkavými až slizkým plodnicemi. Je zařazena v Červeném seznamu v kategorii EN (ohrožený druh).

Hřib polosíťkovaný. Relativně nedávno (2014) popsaný nehojný druh, který tvoří jakýsi přechod mezi hřibem kovářem a hřibem kolodějem a najdete ho ve světlých listnatých lesích. V horní části třeně má karmínovou síťku, která u báze přechází v zrníčka, dužnina na řezu modrá. Jde o jedlou houbu průměrné kvality, kterou je potřeba stejně jako kováře či koloděje kvůli termolabilním jedům alespoň 20 minut tepelně upravovat.

Hřib dřevožijný. Vzácná hřibovitá houba, kterou najdete typicky na silně zetlelém dřevě jehličnanů. Velmi vzácné jsou i nálezy zpod listnáčů, jako například tento z čisté doubravy Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii EN (ohrožený druh).

Pečárka Bohusova. Roztroušeně se vyskytující druh v dospělosti mohutné jedlé pečárky z listnatých lesů, remízků, parků, alejí či lesních okrajů. Je nápadná kloboukem s odstávajícími šupinami, červenající dužninou a hlavně růstem v bohatých trsech. A i když to k tomu svádí, skutečně jí v názvu ten háček nad „s“ nechybí… maďarský mykolog, jehož jméno nese, se jmenoval Dr. Gábor Bohus a s Bohušem neměl nic společného.

Klouzek žíhaný. Roztroušeně se vyskytující druh klouzku zpod borovic, který jsem v našem regionu našel teprve podruhé. Je velmi podobný klouzku zrnitému od něhož se odlišuje radiálně vrostlými vlákny v pokožce klobouku a zejména růžovofialovou bází třeně a myceliálních provazců. Pro praktické houbaření si s těmito informacemi nemusíte zatěžovat hlavu, všechny naše klouzky jsou jedlé. 

Hřib medotrpký. Teplomilný druh hřibu zpod dubů, habrů či lip. V některých regionech velmi hojný, u nás jsem ho letos našel poprvé v životě. Jeho druhové jméno je velmi výstižné – chuť je ze začátku velmi mírná a houbově příjemná, po chvíli se mění na hořkou či trpkou… takže nejedlý.

Kržatka ostnitá. Teprve podruhé jsem měl tu čest s touhle drobnou střapatou a celkem vzácnou krasavicí vázanou na mrtvé dřevo listnáčů, především buků. Je uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii EN (ohrožený druh).

Hvězdovka trojitá. Na některých lokalitách až hojný druh mohutnější hvězdovky, která svým výskytem v rosické Oboře vždy ohlašuje přicházející podzim. Hvězdovky jsou nejedlé, ale nádherné houby, které zdobí les a vždy potěší oko. Tento druh hledejte na humózních půdách, často v lesních zářezech a žlebech plných spadaného tlejícího listí.

Bělokosmatka polokulovitá. Celkem hojná, ale kvůli drobnosti a růstu v opadu přehlížená krásná vřeckovýtrusá hubka s zvnějšku roztomile chlupatými miskovitými plodničkami.

Jaroslav Macháček