Do té doby je nahrazují nejrůznější hlučné dřevěné idiofony, se kterými chlapci obcházejí obec, aby rachocením nahradili zvonění. Považovat předměty tohoto typu za ryze velikonoční však není na místě, neboť v minulosti nesloužily pouze k obřadním účelům. Literární a ikonografické prameny dokládají jejich existenci v českých zemích už počátkem 17. století. Používaly se zejména jako signální nástroj ponocných, hasičů, k plašení ptáků ve vinicích či nahánění zvěře při honech.
Předmět na fotografii byl vyroben přibližně před devadesáti lety panem Břinkem z Prokopova.
Vypadá trochu jako trakař, ale plní docela jinou funkci. Velké kolečko se vozí po zemi a roztáčí tak dvě menší ozubená kola upevněná na společné ose. Dva tenké dřevěné jazýčky narážejí o ozubená kola a tím vydávají silný hrčivý zvuk. Čím jsou jazýčky větší, tím je zvuk intenzivnější. Do sbírek Městského muzea a galerie Břeclav tento předmět věnoval pan Zdeněk Němec, který jej v dětství používal právě pro velikonoční hrkání.
Zajímavé je, že téměř každá vesnice má své vlastní označení tohoto i dalších předmětů, sloužících k velikonočnímu hrkání. Způsoby jak pomocí dřevěných nástrojů vydávat hluk jsou také rozličné a často se od nich odvíjí samotný název předmětu.
Jak se nazývá předmět na fotografii? Vybavíte si regionální název dalších předmětů, které o Svatém týdnu rachotí namísto zvonů?
Ludmila Janásová
Městské muzeum a galerie Břeclav
