Přiznám se, že se mi vůbec nelíbí, že se mladí již neumí pobavit bez mobilu, pokud si nepošlou pět "esemesek" tak se ani nedokáží na něčem domluvit, neumí se dívat kolem sebe, protože se dívají do svých mobilů. Vůbec je nenapadá, že je to i nebezpečné, bylo dost nehod, kdy se mladí lidé zabraní do svého "mobilního" světa nedívali kolem sebe, vstoupili pod automobil, bohužel i pod tramvaj nebo vlak. Nechce se mi psát o následcích, ty si umí jistě představit každý sám.
Nechápu mladé maminky, které si dají dítě do kočárku, vyjedou a mají v ruce mobil. Nevím, co je v něm tak zajímavého, že se dívají spíše do mobilu než do kočárku. I když jde více mladých maminek s kočárky, každá má v ruce mobil. Mobil se dá vyměnit za nový, ale dítě je malé jen jednou.
To jsem ale odbočil, chci se podělit o jeden zážitek, u kterého bych chtěl, aby ženy o něm zapřemýšlely. Šel jsem večer ulicí, která nebyla zrovna moc osvětlená a přede mnou šla, podle postavy mladá slečna. "Klasika", na hlavě měla kapuci, v uších sluchátka. Šel jsem stále svým tempem, když jsem přišel na její úroveň, lekla se mě a trhla sebou.
Je pravda, že jsem nebyl oholený, ale byl večer, hlavní bylo, že "díky" kapuci a sluchátkům v uších nevěděla, že za ní někdo jde. "Díky" kapuci přes kterou nevidí," díky" sluchátkům přes které neslyší jestli jde někdo za ní, by byla lehkou obětí případného násilníka. Nechci, aby to vyznělo, že se dívám na svět pesimisticky, že se na vše dívám jen černě, ale život mě naučil, že člověk musí být připraven na vše, i na to špatné. I když jsem na vojně nebyl, předvojenský výcvik jsem absolvoval jako "průzkumník - zdravotník", proto vím, že stále platí heslo: "Kdo je připraven není překvapen"!
Mám jedno značně neskromné přání, slečny a paní zkuste zapřemýšlet o tom co jsem napsal. Nechci vás přehnaně strašit, ale život je bohužel takový.
VLASTIMIL TĚLUPIL
