Předplatit Deník

Na paddleboardu po Dunaji. Jak jsem vyplul za perlami Marie Terezie do Budapešti

Z plavby za perlami Marie Terezie | Video: Luděk Kocourek

Galerie Dalších 56 fotografií v galerii   >

Luděk Kocourek od mládí propadl kouzlu vodní hladiny, větru ve vlasech a lákavých obzorů v dálce. Začínal s windsurfingem, plul po mořích mimo jiné na plachetnici La Grace a v posledních letech se vydává na výpravy na paddleboardu. Tentokrát se podělí o zážitky z plavby po Duaji z Vídně přes Bratislavu do Budapešti.

Už při první plavbě na paddleboardu z mého rodného Podivína do Bratislavy v září 2020 vznikl nápad uskutečnit další plavbu po Dunaji. Do Bratislavy jsme tehdy pluli jsem s Liborem Hájkem a naším průvodcem po Dunaji Matusem Markem. Plavbou jsme byli nadšeni a řekli si, že někdy poplujeme po Dunaji dál a dál. Ze známých důvodů bylo cestování dva roky omezeno.  Letos nastal ten správný čas.

Rakousko, bývalé Československo a Maďarsko byly po dlouhá staletí součástí velké rakousko uherské monarchie. Významnou roli v jejích dějinách sehrála císařovna Marie Terezie. Monarchii se také říkalo podunajská a na Dunaji jsou tři krásná města. Vídeň, Bratislava, Budapešť. Jako tři perly navléknuté na náhrdelníku. Abychom našemu putování dali nějaký příběh, napadly mne - „Tři perly Marie Terezie“.  

1980 -Rybník Apollo u Lednice a moje začátky jachtění.
Prkýnka a plachty. Jak jsem se z Nových Mlýnů dostal na oceány a zpět

  Jen si tak plout na malém plováku, v „plné polní“, vybavený na několik dnů pobytu v přírodě, svobodný a nezávislý, pohon vlastní sílou, poznávat řeku, život kolem ní, a ty tři perly si prohlédnout z paluby paddeboardu. Jako spokojený důchodce mám čas na výlety kdykoliv, ale chtěli se přidat kamarádi, co mají nějaké zaměstnání, rodiny a jiné povinnosti. Po domluvě s Matůšem padl termín vyplutí z Vídně na 27.srpna.

 

V sobotu ráno se scházíme na vídeňském hlavním nádraží. S Matůšem přijel kamarád Wily, který žije v USA, jeho vášní je surfing na vlnách oceánu a zrovna byl doma na dovolené.

  Z nádraží to bylo metrem chvilka do stanice Schwedenplatz a pak  kousek pěšky na místo startu na Dunajském kanále. Donaukanal je vedlejší rameno hlavního toku Dunaje a protéká centrem Vídně. Kolem jedenácté vyplouváme. Donaukanál oproti hlavnímu toku teče Vídní rychleji. To je tím, že kousek proti proudu, nad místem, kde se Donaukanal vlévá do Dunaje, je přehrada s elektrárnou a taky zdymadla pro velké lodě. Tam by nás asi s paddelboardama nepustili.

Z plavby na paddleboardu Prahou.
Moravák s pádlem na Vltavě. Námořník vyměnil plachetnici za nové dobrodružství

Donaukanal protéká nejdříve centrem Vídně, pak mezi dálnicemi z obou stran, dále míjí továrny a rafinérii u Schwechatu, takže jsme si užívali „kochání“ industriální zónou. Po deseti kilometrech a dvou hodinách svižné plavby vplouváme pod městem Fischamend do hlavního toku. A to pak byla svižná jízda. Maximálka 15 km/hod: břehy se jen „míhaly“? V tomto úseku Dunaj všechna města míjí, kolem řeky jsou jen lesy a občas oblázkové pláže. Velmi mne překvapila čistota vody.

 Lodní provoz je slušný, hotelové lodě a velké nákladní lodě, ty dělají parádní vlny, na kterých se dá pár vteřin surfovat. Občas malé sportovní lodě. Úžasné jsou Twin city liner, velké katamarány, taková MHD mezi Bratislavou a Vídní. Sviští si to rychlostí 50 km/h a vlny od nich jsou parádní.  Ale bát se nemusíte. Když pluje proti nám, stačí před vlnou natočit plovák kolmo proti ní a párkrát se zhoupnete.  Pokud nás předjížděl, časem se nám dařil takový trik - nasměrovat záď plováku šikmo na vlnu a ta nás zezadu krásně popohnala. Juchali jsme u toho, jako malí kluci. Někdy kolují pověsti, jak je Dunaj nebezpečný, ale pokud respektujete zákonitosti veletoku a přizpůsobíte se tomu, není třeba se obávat. Nějaká praxe na paddelboardu z plaveb na menších řekách je výhodou.

Plavba na palubě škuneru Miamiti II na Vranovské přehradě.
Dřevo a plachty na Moravském Jadranu. Po vranovské přehradě plul škuner Miamiti

Dvě krátké přestávky na svačinu a po šesti hodinách a šedesáti kilometrech jsme v Bratislavě. Z hlavního toku odbočujeme do vedlejšího Karloveského kanálu a plavbu končíme na molu, kousek od areálu Vodáckého klubu Tatran Karlova Ves. Kluci běží k baru „Mark Twain“ pro pivo a „já su tak šťastnéé“ z první delší plavby po Dunaji, že ani nevím kde budu spát.

Za branou vodáckého klubu Tatran mne zaujala dlouhá dřevěná patrová budova, a hlavně velká, střechou krytá terasa v prvním patře. Super místo k přespání. Za chvíli se mi podařilo sehnat správce. Julo mne přivítal, že přespat můžu. Všechny saky-paky ukládám pod malou stříšku kousek od vstupní brány a do patra na terase si vynesu (za střízliva, jak s oblibou v takových případech vždy říkám) spacák a karimatku. Matůš a Wily zde končí, spěcháme doplnit tekutiny k „Markovi“.

  Jak už to někdy bývá, život je plný „náhod“ ? Matůš propádloval velké okolí Bratislavy, od Dunaje po stará slepá ramena, říčky, potůčky. Na Youtube má mnoho krásných videí. A stejně jako Matůša našel Libor v roce 2020,  před naší první plavbou z Podivína do Bratislavy, našel si Matůša  John McFadzean.  Se svým paddelboardem cestuje po celém světě, splouvá řeky, jezera i mořská pobřeží.

John o sobě píše: "Jsem Skot, ale nyní žiji ve městě Southport, které je nedaleko Liverpoolu na severozápadě Anglie. Myslím si o sobě, že jsem Skot. Ne Brit. Je to pro vás podobné jako na Moravě a v Čechách. V září 2021 jsem pádloval z německého Pasova do Bratislavy. Celkem to bylo 360 km. Dohromady mi to trvalo osm dní, včetně jednoho dne odpočinku na prohlídku Vídně. Takže vlastně sedm dní pádlování. Byl to těžký úsek, protože tam bylo mnoho vodních elektráren, které bylo třeba přenést!  Můj výlet skončil v baru Mark Twain a proto jsem chtěl začít zde. Rád bych každý rok propádloval jeden úsek, dokud neprojedu celou řeku. Bude úžasné společně s Luďkem pádlovat další úsek Dunaje z Budapešti na jih za sluncem."

Při třetím poštorenském guláš festu ochutnávalo několik stovek návštěvníků guláše deseti soutěžících týmů.
Hovězí chutnaly nejvíc. Vůně gulášů přilákala do Poštorné stovky hostů

V baru Mark Twain točí výborné pivo z Humpolce, a tak doplňujeme po náročné plavbě tekutiny. John je sympaťák o osm let mladší než já. V tom roce pitomém, kdy k nám vtrhli rudí okupanti, mi bylo 12 let, moje cesta do světa byla v mládí spíš „dlážděná azbukou“ a v pozdějším věku už jsem se anglicky už moc nenaučil☹ Ale jako vždy, když se sejdou lidé stejně naladění, se stejnými zájmy, večer příjemně ubíhá až do zavíračky baru. Julo, správce vodáckého areálu vyrostl na břehu Dunaje a pádluje od dětství. John vypráví o svých plavbách po světě, Wily občas tlumočí, zbytek nějak „odezírám“.

S Johnem se domlouváme, že přijede z hotelu v 9 hodin a vyplujeme. Já jdu na svůj „hotel“ na terase. Je z ní parádní výhled na Dunaj. Občas se s tlumeným hukotem zvolna sune temný, dlouhý stín velké nákladní lodě, taky osvětlené „hotelovky“.  Cestující si asi užívají u báru, nebo na diskotéce. Začíná pršet, raději se zavrtám do spacáku.  Kapky deště dopadají kousek ode mne, ale já jsem v suchu. Dobrý „hotel“ ni náhoda nabídla na poslední chvíli.  Duše tuláka a námořníka, který dočasně vyměnil kormidlo, vzduté plachty a nekonečné obzory za pádlo, malý plovák a řeku jásá. „Náhoda“ mi přihrála nového přítele, před námi je šest dnů plavby, asi 230 kilometrů, čeká nás dobrodružství, objevování míst neznámých, poznávání krajiny, života kolem řeky, setkávání s lidmi. Za šumění deště spokojeně usínám, plný očekávání věcí příštích. A jak to bylo dál? O tom snad někdy příště …

Děkuji Matůši Markovi, Wilimu a  Johnu McFadzeanovi za společnou plavbu, nádherné dobrodružství. Za podporu velký dík Patriku Hrdinovi. A úplně největší radost mám z toho, že mi stále slouží zdraví a více jak čtyřicet let se můžu věnovat tomu, co mne stále baví

Luděk Kocourek

Podivín, Říjen 2022

Hlavní zprávy

Zprávy odjinud