V sobotu 27.8. 2022 vyplouváme po Dunaji z Vídně do Bratislavy. Přidali se kamarádi Matůš Marko a Villy. Po šesti hodinách plavby a 60 kilometrech končíme v baru Mark Twain na konci Karloveského kanálu. Pivo z Humpolce nám chutnalo, seznámil jsem se s mým novým společníkem pro plavbu do Budapešti. John McFadzean pochází ze Skotska, v současnosti žije ve městě Southport nedaleko Liverpolu. Jeho vášní je plavba na paddelboardu po řekách, jezerech a mořském pobřeží Evropy a okolí.

V roce 2021 plul z Passau 360 km do Bratislavy. Letos na tuto plavbu navazuje. Tak nás „náhoda“, Facebook a Matůš Marko dali dohromady. V baru se domlouváme, že John přijede kolem desáté a odjíždí spát na hotel. Já mám svůj „hotel“ na zastřešené terase v objektu Vodáckého klubu Karlova ves. Ještě jednou děkuji správci Julovi, který mne přístřeší nezištně nabídl. V nočním dešti by spaní pod širákem nebylo ideální.

Neděle 28.8. 2022

Nad ránem ustal déšť, při kterém se mi večer tak krásně usínalo. Na cestě před bránou už panoval čilý ruch – běžci, cyklisté, pejskaři, bruslaři. Na Dunaji se po rozednění taky zvýšila frekvence plavidel. Vařím si snídaní, nezbytnou kávičku a pak zabalím své „sakypaky“, abych se do toho mumraje lodí taky zařadil. Cílem dnešní etapy je dostat se do Starého Dunaje, který je na pravé straně vodního díla Gabčíkovo a někde tam si najít bivak k přenocování. Zdálo by se to jednoduché, ale při naší plavbě musíme zvládnout dva dlouhé úseky přenášení plavidel kolem zdymadel a jezu.

Z plavby na paddleboardu po Dunaji z Vídně přes Bratislavu do Budapešti.
Na paddleboardu po Dunaji. Jak jsem vyplul za perlami Marie Terezie do Budapešti

John přijel v domluvený čas a kolem jedenácté vyplouváme. Stačilo několikrát máchnout pádlem a už nás přivítal Dunaj. Oproti kanálu proudil výrazně rychleji, za chvíli podplouvám první most Lafranconi. Na levoboku se vypíná známá dominanta hlavního města Slovenska, Bratislavský hrad neboli Královský palác a na nábřeží historické centrum města. Následuju most SNP, známý svým UFO talířem na vysokém pilíři. Kocháme se, fotíme, filmujeme. Plavby si užíváme, přeci je to úplně jiné než plout na nějaké výletní lodi. Každý je svého prkna kapitán, kormidelník, motor a cestující Zvolna nás předjíždí Twin citly liner, ďábelsky rychlý katamarán. Tentokrát vlny nedělal, právě se chystal přistát u mola. Takové MHD pro turisty mezi Vídní a Bratislavou.

Míjíme staré město s jeho chrámy, kostely a historická zástavba je pozvolna nahrazována moderní architekturou. A už podplouváme starý železný most. Ten byl vždy cílem mých předcházejících plaveb po Dunaji, tentokrát vplouvám do pro mne „Země neznámé“.

Výpravna na paddleboardu z Břeclavi do Bratislavy.
Do Bratislavy na langoše s pádlem po řece. Jak jsem našel radost z cesty

Rychlost proudu zde zvolňuje, aby u mostu Apollo ustala úplně. Až sem sahá vzdutí přehrady Gabčíkovo a zdymadel u Čuňova. Konec flákání v proudu veletoku, začínají galeje. Míjíme nákladní přístav na levoboku, po čase podplouváme dálniční Lužný most. No, co se dá dělat, musíme pádlovat jako otroci na starověké galéře v antických časech.

Po dvaceti kilometrech, hodinu po poledni připlouváme k prvnímu „silničnímu“ úseku dnešní plavby. Malý přístav pro sportovní lodě Danubiana je před zdymadly u Čuňova. Nás čeká necelý kilometr přesun po souši pod tyto zdymadla, kde se napojíme do Starého Dunaje. Ono se řekne jen kilometr, ale my máme plováky, na nich „plnou polní“ pro týdenní plavbu. Bydlení, oblečení, jídlo, pitnou vodu. Naštěstí vede do řeky asfaltová cesta, tak „vylodění“ na pevninu je snadné.

Z plavby na paddleboardu Prahou.
Moravák s pádlem na Vltavě. Námořník vyměnil plachetnici za nové dobrodružství

S Johnem si vzájemně pomáháme, ve dvou se to lépe táhne. Já to mám jednodušší, sundám z rudlíku na zádi plováku vlajku, celý plně naložený plovák převrátím na kolečka a jedu. Johnův plovák společně přenášíme. Bylo jednodušší nechat pečlivě upevněné vaky na plováku, ale lehké to nebylo. Poponést, popojet, poponést, popojet.

Konečně jsme na další panelové cestě do řeky pod zdymadly. Krátce posvačíme a vyplouváme. Starý Dunaj teče asi 5 km/hod a hned plavba bez velké námahy líp ubíhá. Po osmi kilometrech připlováme k bezejmennému ostrovu, který Starý Dunaj rozděluje. V levém rameni, kudy budeme pokračovat v plavbě je nesjízdný kamenný práh, který je třeba obejít po souši. Tentokrát musíme plně naložené plováky vytáhnout po strmém břehu. No a pak už natrénované – poponést, popojet. Těch pět set metrů nebylo jednoduché. Pozitivní by snad bylo, že to byla výborná posilovna na svaly. Ostrov jsme znali jen díky satelitním mapám, nakonec bylo parádní vyloďovací místo kousek nad tím kamenným prahem. Znalost místa by nám ušetřila mnoho sil. Tak až tudy poplujete, je to vyloďovací místo na pravé straně řeky.

Krátce po čtvrté pokračujeme v plavbě. Oba jsme unaveni, cílem je najít co nejdřív vhodné místo pro bivak. Starý Dunaj zde připomíná řeku Moravu od soutoku s Dyjí k Devínu. Z obou stran les. Vysoké břehy, zarostlé bujnou vegetací. A tak najít místo k vylodění nebylo jednoduché. Několik pokusů o dobytí břehu bylo neúspěšných, už jsme se těšili na to až se utáboříme, uvaříme si něco km jídlu a náročném dnu si odpočineme. Krátce před sedmou večer konečně objevujeme vhodné místo. Pozvolný břeh, na kterém se snadno vyloďujeme, rovné místo pro stany, ohniště. Byl to cíl dnešní etapy. Duše unaveného poutníka jásá. Z pravé strany přitéká do starého Dunaje jedno z nesčetných ramen, kousek proti proudu je jez pod mostem a přístaviště „Denkpáli kenukikötő“, ale na další plavbu už nemáme sílu.

Stavíme stany, rychlá večeře, a ještě před setměním jdeme spát. Máme za sebou 42 km plavby, sedm hodin pádlování, většinou na „oleji“, dva dlouhé přesuny po souši. Byla to nejnáročnější etapa celé plavby z Bratislavy do Budapešti. Naštěstí nás na dalším putování po „Krásném modrém Dunaji“ už žádné přenášení našich plně naložených plavidel nečeká. Docela silný hukot nedalekého jezu mi v usínání nijak nevadil.Pokračování příště …

Luděk Kocourek