Vyrazila jsem na pěší túru do Lednice. Chtěla jsem vidět ocúny a minaret. V parku a nejen tam, se už všechno připravuje na příchod podzimu, který již nastal. Trochu jsem si tam připadala jako průvodce parkem. Překvapilo mě, že někdo nezná ocúny. Nějaký pán si je tam fotil a říkal, že vůbec neví co je to za kytku, tak jsem ho poučila, že kvetou na podzim a jsou jedovaté. Další mladý pár stál u stromu a nevěděli, o jaký strom se jedná, tak jsem je zase poučila, že je to tis, a že velmi jedovatý.

Při odchodu z parku mě na oplátku poučil jeden mladík, dávala jsem si  do kapsy ten zelený plod pomerančovky oranžové a mladý muž mi řekl, že by to do kapse nedávla, protože brzy začne být slizký. Tak jsem ho hned vyndala z kapes a domů jsem si odnesla jen nádherné dva kamínky, které na mě náhodou čekaly v zámecké zahradě a udělaly mi neskutečnou radost. I já jsem tam nechala nějaké namalované kamínky, pro radost jiným.

Mám ještě nějaké následky po kousnutí klíštěte, tak mně bolely dost nohy, ale zvládla jsem to. Myslím, že cesta nebyla dlouhá ani tři kilometry a já jsem si připadala, že jsem jich ušla nejméně patnáct. Občas si zapnu krokoměr a ještě něž mě klíště kouslo, tak jsem urazila třeba i čtrnáct kilometrů a nohy mě vůbec nebolely. No snad bude líp. Ale doma sedět teda rozhodně nechci!

Do Lednice to mám z Šakvic necelých dvacet kilometrů a domů jsem se vrátila něco málo před sedmou hodinou večer.

Miroslava Jakubčíková