Nástupy přespolních mohou být na jednu stranu zdlouhavý, na druhou stranu skrývají dostatek rozmanitosti k tomu, aby člověka udržely v napětí. A tak třeba Vrbice tradičně dostává superúvratí, bo odverbovat jedno úvratí je pro kluky s průpravou z hor tady v nížinách příliš malá výzva. Vůbec jsem si tak nějak při nástupech říkal, že momentální standard verbuňku je o dost výš, než býval z nás. A to vůbec nemluvím o Podluží a jejich masakrkulervoucím podání tohoto lidového tance. Třeba se mi to ale jen zdá, bo já vždycky hodně dobře zpíval a hodně nahouby verboval.
Dorazil i intergalatický cyklistický tým z Čejkovic. Nástup na sólo se tentokrát oproti roku 2019 obešel bez nehody, neb hoši byli nějak podezřele v cajku. Ovšem doba postupovala, svoji formu nakonec naladili. Věřím, že kromě hromady kol po nich v Kobylí zůstaly i desítky šavlí. Co vím, kola si druhej den dezorientování členové čejkovské chasy postupně vyzvedávali, nicméně šavle budou asi muset vyzobat kobylští ptáčci.
Pondělí na hodech v Kobylí bylo oproti nedělní krutopárty až komorní. V tenhle den bývá tradičně zavádka a k mému podivení se tady žádný špinavý prádlo nepralo. Emotivním momentem bylo loučení se s krojovanýma, kteří jdou do výslužby (rozumějte půjdou příště za ženáče). Lácaranka se na chvilku transformovala ve smuteční kapelu a ukápla nejedna slza.
Hody v Kobylí jsou tím nejlepším možným otvírákem sezóny. Aby si člověk odvezl domů kromě úžehu i tolik zážitků – to se vždycky nepovede.
Marek Musil
