Svou druhou otužileckou sezónu letos započala paní Irena Dojáčková z Velkých Bílovic „Několikrát se mi podařilo otužovat i v létě na dovolené (vodopád na polské straně Krkonoš, řeka Kamenice nebo čerstvě napuštěný bazén), ale teď uprostřed zimy už máme my otužilci hody,“ uvádí.

Po horkém létu se jí opět do studené vody moc nechtělo. „Člověk odvykne, i když se v létě sprchuje studenou vodou. Ale po prvním ponoru jsem tomu opět úplně propadla," uvádí paní Dojáčková. Snaží se chodit minimálně jednou týdně, jak čas dovolí, buď do Velkého Bílovce (přes zimu je i voda v rybníku přece jen čistější) nebo tam, kde má zrovna příležitost. „Nedávno to byl lom Mikulov během výletu s dětmi, předtím brněnská přehrada, " vyjmenovává.

„Pro ty, kteří by to chtěli vyzkoušet, upozorňuji, že je to silně návykové a úžasné. Člověka v tu chvíli nezajímá žádný covid, ani Putin, ani elektřina nebo plyn. Je jen on sám a voda, která alespoň na chvíli všechny starosti odnese.“ přibližuje své pocity z otužování.

Paní Dojáčková doufá, že během vánočních svátků se uskuteční otužilecká akce v Břeclavi, které by se s kolegyní a sestřenicí chtěly účastnit. 

Žáci ročníku 1973 ze základní školy ze Šatova na Znojemsku na lyžařském výcviku na Labské boudě
RETRO: Sáně, lyže, brusle. Jak jste si užívali sněhu vy?

Otužování propadl i Michal Dlask z Hodonína. A jak se ke svému koníčku dostal on? „Víte, já jsem otužilec z donucení," uvádí na začátku svého vyprávění. „Začal jsme vlastně díky paddleboardingu, který provozuji závodně. No a nakonec jsem si otužování zamiloval."

Podle Michala Dlaska je nejdůležitější správný začátek. „Aktuálně je otužování na výsluní popularity. Najdete tisíce videí, fotografií na sociálních sítích společně s radami, jak vydržet v ledové vodě co nejdéle. Ale pozor!" zdůrazňuje. „Otužování není o trhání nesmyslných rekordů. Má přinášet radost a hlavně zdraví, respektive posílení imunitního systému. Vyberte tedy jeden z druhů otužování, vzduch-voda-led a spojte se s někým, kdo otužování rozumí. Mnou založený pomyslný klub otužilců v Hodoníně například chodí na nedělní ponor pravidelně."  Na sociálních sítích zájemci vždy najdou dopředu vytvořenou událost a potřebné informace.

"Řeka Morava nám před Veslařským klubem poskytuje úžasné zázemí.A pokud jste spíše pro takové aktivity typu vlk samotář, kupte si můj e-book, který bude tento týden zveřejněn rovněž na sociálních sítích a začít můžete sami," uzavírá pan Dlask.

Po vánočních sladkostech může přijít k chuti slané pečivo s modrým sýrem.
Co ukusovat na Silvestra? Třeba slané pečivo, šneky, perníčky i cibulový koláč

To dvaasedmdesátiletý Jiří Humpolík z Hodonína začal se zimním plaváním náhodou v roce 1983. ,,Byl jsem v té době na škole  v Bratislavě," otevírá. "Hráli jsme fotbálek v rámci tělocviku na Pasienkách a balon nám spadl  do vody. Profesor vymyslel, že kdo pro něj vleze, může odjet domů, tak jsem to riskl a vlezl jsem do té ledové vody pro balon. Bylo to pár dnů před Štědrým dnem, přesněji 21.12.1983," vzpomíná. Z nenadálého popudu se stal celoživotní koníček. Začal plavat v ledové vodě  a později se k němu přidali i kamarádi. "Vždy na Silvestra v 10 hodin jsme vlezli do Lužáku," uvádí. Z Lužáku se však s kamarády přesunuli do Hodonína na řeku Moravu a pravidelně tam podnikali Silvestrovské i Velikonoční plavání.

„Akce jsme měli i na Slovensku. Přesněji na Šaľa-Váhu i Senci, kde měli potápěčskou základnu. ,Pěkné bylo i plavání v Punkvě," uzavírá pan Humpolík a už se těší na další akci, kterou bude na jaře plavání v Pasohlávkách.