Prohledal jsem svůj archív a podle inventářů, kterými se předával majetek církve na nového kněze byla již před rokem 1895 pořízena velká hrkačka na věži. Když umlkly zvony tato řehtačka byla postavena do okna věže a ministranti jí hrkaly v poledne, na „klekání“ a před pobožnostmi.

Před několika lety jedna naše občanka zavedla novou tradici, dala dohromady partu dětí a hrkala po obci jako na Slovácku. O letošních Velikonocích však vlivem karantény z epidemie koronaviru i hrkání po obcích bylo zakázáno.

Vzpomněl jsem si na svá ministrantská léta na konci čtyřicátých let minulého století, kdy jsem chodil na věž zvonit a o Velikonocích hrkat. Napadlo mne, zda ještě je na věži ta „hrkačka“ uváděná v inventářích kostela. Dotázal jsem se na to katechetky Marie Kuchyňkové. Ta řekla, že se na to poptá starších občanů. Poté podala informaci, že se o ní nic neví a že snad byla odvezena k opravě, ale že se půjde na věž podívat, zda tam ještě náhodou není, neboť tam bylo již několikrát uklízeno. Zakrátko přinesla klíče od věže s informací, že tam je. Na Bílou sobotu jsem se před polednem vydal s fotografem Robertem Stohanzlem na věž a hrkačka tam skutečně byla, plně funkční a více jak 125 let stará. Počkali jsme na poledne a po 70 letech jsem si zopakoval polední Velikonoční „hrkání“.

Václav Petrásek,

kronikář

foto Robert Stohanzl