Mám mladé srdce, ale asi jsem již zestárnul, protože vzpomínám na naše mládí a nijak se netajím se svým názorem, že nebyly technické vymoženosti, které mají dnešní děti, ale přesto si myslím, že jsme měli pěknější dětství než mají dnešní děti.

Zvykli jsme si po zahájení školního roku, že jsme si ze školy přinesli domácí úkoly, které musíme udělat. Často jsme na ně zapomněli a ráno začal "fofr". Před odchodem do školy jsme doma ráno stačili udělat domácí úkoly, když jsme dojížděli od šestého ročníku do ZDŠ Slavičín, která byla pět kilometrů od mé rodné Rokytnice, jsme během cesty autobusem, která trvala 15 minut, stačili napsat zapomenuté domácí úkoly, nebo se i doučit látku do vyučování. Vím, nebylo to správné, ale co dělat. Když jsme přišli ze školy, na to jsme zapomněli a hlavně jsme toho měli tolik, tolik svých starostí, že jsme neměli čas…

Chodili jsme sbírat brambory na pole, při tom jsme dělali ohníčky a v nich jsme si opékali brambory. To byla "mňamka",vytažené brambory z popela, měli jsme černé brady, ale byli jsme spokojeni. To již bohužel dnešní děti asi neznají, k jejich škodě. Dnešní  hygienici by asi nepřežili, kdyby nás viděli, jak jsme si v potůčku umyli černé brady a nikdy jsme nebyli nemocní.

Také jsme jezdili do lesa pro "sucháry". To byly suché větve, které jsme používali na topení. Také jsme museli přiložit ruku k dílu, když jsme jezdili pro dřevo na topení do lesa. Byla to někdy "makačka", ale nijak nám to v životě neuškodilo, naučili jsme se vážit každého polínka a vlastně i každé práce, která nás v životě potkala. Byla to výborná průprava pro další život.Trhala se jablka, prostě i zahrádka se začala pomalu připravovat na zimu.

Vím, bylo toho tolik, co jsme zažili a dnes již jen vzpomínáme na naše dětství a mládí. Při tom je mi líto dnešní mladé generace, která sedí celé dny u počítačů a dá se říct, že téměř nic z toho, co jsme zažili, a bylo toho hodně, nezná. Stále tvrdím, že nejsme počítačoví experti, ale na rozdíl od dnešní mladé generace máme na co vzpomínat. Neberte toto mé vzpomínání, jako že jsem nepřítel pokroku, jen zastávám názor, že všeho s mírou. I počítačů.

VLASTIMIL TĚLUPIL