Píše o ní prof. Dušan Uhlíř v knize Drama Bílé hory a uvádí, že se této bitvy zůčastnilo na straně Rakušanů na 8000 vojáků z toho 4000 mušketýrů a 4000 rejtarů (jezdců) a na straně Moravanů celkem asi 5000 mužů, z toho 3600 pěšáků a 1400 jezdců. Střetlo se zde tedy celkem na 13000 bojovníků, což už je značná síla.

A samotná bitva? Na straně vojska Moravských stavů byl jedním z vůdců Ladislav Velen ze Žerotína, který se snad snažil odvrátit bitvu od Břeclavi, kde měl své panství. Když už bylo jisté, že musí dojít k boji, Moravské vojsko ustoupilo přes řeku Dyji směrem k Mušovu a zničilo za sebou jediný most. Rakouské vojsko plytké koryto Dyje na vhodném místě přebrodilo a ihned se pustilo do boje s organizovanými a sešikovanými Moravany.

Irská tradiční hudba v podání kapely Dálach byla jednou z akcí Léta s Café Práh.
Léto s Café Práh a Dálach bylo plné tance. Lidé se bavili u irské tradiční hudby

V průběhu samotné bitvy se v dýmu a zvířeném prachu bitevní pole rozpadlo na řadu menších skupin, které spolu bojovaly s velkou zarputilostí. Traduje se, že mezi sebou často bojovaly vlastní jednotky, neboť obě strany zvolily, jako rozlišovací znak, bílou barvu! V této bitvě zvítězilo moravské vojsko, když k závěrečné porážce rakušanů pomohla lest: Velenovo vojsko fingovaným ústupem přivedlo vojsko Rakušanů k nedalekému lesíku, kdy byl v záloze ukryt silný oddíl Moravanů. Tito pak množství zdecimovaných Rakušanů rozstříleli a jejich zbytek ustoupil. Na bojišti zůstalo na 300 vojáků Moravského vojska a na 1500 Rakouského. Bylo to významné, nikoliv však rozhodující vítězství.

Klademe si otázku – proč k této bitvě došlo, proč se vůbec bojovalo? Habsburgové velmi tvrdě uplatňovali své nároky na vládu v historických zemích koruny České. A součástí jejich ideologie bylo i prosazování principu: jeden stát – jedna víra. Jako tvrdí katolíci se snažili všemožně potlačovat jiné církve a vyznání, např. evangeliky, Jednotu bratrskou, reformované církve.

Ještě v roce 1609 si příslušníci církve evangelické na císaři Rudofu II. vynutili vydání Majestátu cisaře, kterým mělo být umožněno českým nekatolíkům vytvářet samostatné církve, vlastnit a stavět kostely, nebo jim byl svěřen dohled nad Karlovou univerzitou. V oblasti politické se České stavy snažily o zachování svých historických práv, tedy například volit českého panovníka. Císař Matyáš v roce 1917, ještě za svého života navrhl jako nového císaře svého bratrance Ferdinanda Štýrského, známého jako Ferdinand II. - fanatického katolíka.

Recept na kynuté buchty s rebarborou od Maxijedlíka
Překvapte rodinu kynutou buchtou s rebarborou od Maxijedlíka

5. června 1617 se v Praze konal Český sněm, kde se jeho kandidatura projednávala a byla schválena. To vyvolalo nespokojenost u mnohých evangeliků, a to nejen v Čechách a na Moravě, ale i v Rakousích a Uhersku. 20. března 1619 císař Matyáš umírá a na trůn by měl nastoupit Ferdinand II. Nespokojenost s tímto se v našich zemích z hlediska státoprávního projevila v srpnu 1619 na generálním sněmu Českého králoství. Zde byl 19. srpna sesazen Ferdinand II a po vyjednáváních byl ve dnech 26.až  27. srpna za Českého krále zvolen 23 letý Fridrich Falcký.

Nebyla to dobrá volba. Následovaly mnohé bitvy, intriky, Evropa se rozdělila, Habsburgové měli silné a bohaté spojence a vyzbrojovali, na rozdíl od Fridricha Falckého, který si na pražském hradě všemožně užíval. Rozhodující střet se konal 8. listopadu 1620, v bitvě na Bílé hoře, kde bylo české vojsko poraženo a moravské se do bitvy ani nezapojilo. Fridrich Falcký uprchl a Ferdinand II zahájil politické procesy, při kterých ho zastupoval Karel z Lichtenštejna. Odsouzeno bylo celkem 51 osob, z toho bylo uloženo 43 hrdelních trestů. Z nichž některé byly Lichtenštejnem (za tučné peníze) zmírněny. Tento malý exkurz do naší historie zakončuji dnem 21. 6. 1621, kdy bylo na Staroměstském náměstí v Praze popraveno 27 českých pánů. Nastává doba temna! A třicetiletá válka.

Josef Hladík

Břeclav