Napsal tehdejší Nový život o bouřce, která se prohnala severní částí břeclavského okresu 17. července 1967. „Ještě na začátku týdne v pondělí odpoledne skýtala severní část břeclavského okresu obraz bohatě prostřeného stolu. Stromoví v nepřehledných meruňkových sadech klonilo větve pod tíhou zlatorůžových plodů, ve vinicích slunce pozvolna nalévalo zelené hrozny. Daň z potu začala vydávat obilná pole, zem zmizela pod širokými listmi tabáku a z polí právě odváželi plné bedničky okurek. Kdo mohl tušit, že v příštích hodinách ze slibné úrody zbudou jen žalostné zbytky? Začalo to kolem 17. hodiny, když směrem od Brna začal k nám postupovat zlověstný černý mrak. Silný vítr zvedal chuchvalce prachu a krátce před šestou dopadli v Bořeticích první těžké krůpěje. Sotvaže ustal lijavec, zabubnovaly na střechách stavení kusy ledu. Pak se rozpoutalo hotové peklo. Agronom bořetického družstva L. Kadlec se sotva před ledovým přívalem stačil ukrýt na verandě svého domu. Během několika minut se skleněná střecha zatměla deseticentimetrovou vrstvou ledu. Za dvacet minut pak připomínala bořetická náves i zahrady zimu.

Lidem v Bořeticích není do řeči. Obraz zkázy je čekal, když pak vyšli do polí. Vinohrady v pásu krupobití jsou mnohde rozsekány na padrť. Okurky led doslova vtloukl do země. Meruňkové stromy tam, kde krupobití zasáhlo plnou silou, zůstaly bez plodů, někde i bez listí. Tam, kde příval nesrazil plody na zem, proděravěl jejich sametovou slupku. Na vinicích k Vrbici, k Pavlovicím a na Kravích horách už potlučené hrozny začaly hnědnout. Ještě v úterý v poledne vyvezl agronom L. Kadlec ze své zahrady tři kolečka ledu a také na polích a v sadech jen pozvolna ledový příkrov roztával. Lidé však nevěšejí hlavy. Takový příval pamatuje málokterý ze starých pamětníků v obci. Co však zbývá než začít znovu a zachránit co se zachránit dá. Škody v Bořeticích odhaduje družstvo na půldruhého milionu korun, některé však půjdou těžko nahradit. Meruňky, které na stromech zůstaly, je zapotřebí rychle sklidit, aby nehnily. I na národním výboru i v družstvu si nám postěžovali, že Zelenina zdržuje nákup. Výkupy, které se nyní odehrávají ve sběrnách, berou nervy. I málo poškozené meruňky zařazují výkupci do nestandardu. Bude-li se vyčkávat dál, propadne i ten zbytek. Totéž tvrdí i v Němčičkách, v další krupobitím zasažené obci, ve Velkých Pavlovicích, i když zasáhla jen část katastru, ale přehnalo se nad celou výměrou vinic a poničilo je na 70 %, zvláště na tratích Bojanovska, Kyšperky, Bedřišky a Limperky. Tam udeřily z boku a hrozny jsou, jakoby je v půli přeťal…“

Z archívu kronikáře Václava Petráska