Milí Valtičané, aspoň v duchu vzpomeňme na ty, kteří se zasloužili o ukončení II. světové války, jedné z nejtragičtějších kapitol v historii lidstva.
Před tři čtvrtě stoletím bylo na konci dubna o vítězi této války už de facto rozhodnuto. Rudá armáda postupovala do vnitrozemí a osvobozovala regiony a jednu obec za druhou.
To ale vůbec neznamená, že se vyklízení pozic fašisty obešlo bez bojů. Nejurputněji se bojovalo u přechodu řeky Moravy, kde zemřelo hodně civilistů i rudoarmějců.
Osvobození Valtic přišlo od jihu. Rudá armáda musela překonat tuhý odpor německých vojsk, která využívala pohraniční pevnosti vybudované v letech 1936–1938 původně proti Němcům. Ale osud to zamíchal jinak.

Valtickem procházela vojska 27. střeleckého gardového sboru a dopoledne 21. dubna 1945 do našeho města vstoupili vojáci 141. střelecké divize. Při osvobozování Valtic padlo 14 sovětských vojáků. Daleko od svých domovů, svých blízkých a rodin. Padli za osvobození naší vlasti a většina je pohřbena na valtickém hřbitově.
Historii nelze vymazat. A žádná generace včetně té současné by neměla dopustit, abychom na to zapomněli. Květiny a vzpomínka jsou tím nejmenší, čím můžeme poděkovat. Všem těm, kteří po celou válku na všech frontách bojovali a umírali ve vojenských uniformách, vězeňských mundúrech nebo v civilních šatech.
Ve Valticím na ně nezapomínáme.

Pavel Trojan