Vánoce jsme roku 1999 strávili v peruánském Chimbote. Pokud mé vzpomínky nelžou na Štědrý den, jsme se ráno uvázali s naší lodí m/s Waardrecht, ve městě. Co z paměti nevymizí je zápach tamní továrny na rybí moučku, naštěstí místo, kde jsme stáli stáli proti převládajícímu větru, takže zápach mířil na moře.

Štědrý den měl poté obvyklý průběh, dopoledne jsme prožili na pracovišti, já ve strojovně, po obědě jsme se vydali na procházku do města. Zde jsme neobdrželi varování, že se můžeme stát obětí únosu ze strany tamní teroristické skupiny Sendero Luminoso (Světlá stezka), jako v jiných peruánských přístavech. Zastavili jsme se zatelefonovat domů, byla to doba, kdy mobilní telefony se teprve nadechovaly k pozdějšímu boomu. Z předchozí návštěvy jsme věděli, kde je telefonní agent, měl pevnou linku a licenci místní vlády k poskytování telefonních služeb. Zavolali jsme domů, zašli do nedaleké taverny, kde si kolega Václav od místních půjčil tahací harmoniku a chvíli hrál české, moravské písničky.

Vypili jsme pár piv a vraceli jsme se zpět na loď holandského rejdaře plující pod singapurskou vlajkou, kde lodní kuchař se svým týmem připravil tradiční vánoční menu. Večer jsme se vydali na půlnoční mši, ovšem byli jsme zklamáni a "půlnoční" stejně jako u nás se konala dříve a my přišli později. Tak jsme si prohlédli betlém, který ten náš zasněžený ničím nepřipomínal. Jen atributy betléma připomínal Svatý chlév s Ježíškem apoštoly. Tohle je jedna z mých vzpomínek na vánoce strávené daleko od rodiny a na palubě lodi. 

David Korda

(toho času kapitánem na m/s Alexis)