Je z cela pravdivé, když se říká, že bez tatíčka Masaryka nebyla by republika. Ano ta nám nespadla jen tak do klína, za tu se muselo bojovat u Zborova pod praporem Masaryka. Nebýt toho tak by se v naší kotlině mluvilo asi německy a pod Tatrami maďarsky. Za to bychom měli být tedy vděční, uchovat to v mysli i v srdci a pole toho se i chovat a mělo by se učit ve školách.

 Je to velmi smutné, že mnoho mladých lidí nezná dějiny, neví, jak vznikla naše republika, kdo byl jejím prvním prezidentem a mají zato jako by samozřejmost která existuje odjakživa. I když je to již řada let, co Masaryk řekl, že se na nás bude dívat, jak hospodaříme, tak jeho myšlenky a jeho odkaz, a ne jen pro nás, ale všeobecně je stále platný. Nebyl to on, kdo vymyslel pravdu a lež. Ta se zrodila zároveň s lidstvem a od věků lidstvo doprovází, ale byl to on, kdo pravdu neochvějně hájil a lež zase tak odhodlaně potíral.

Ukázal jako prezident národu, že stát, má-li správně prospívat musí stát na pevných základech a ten základ je pravda a vzájemná úcta a na této pravě a vzájemné úcty musí stát každé lidské počínání. V tomto jeho odkazu spočívá jeho velikost. Masaryk ten ne že jen hlásal pravdu, ale ten ji žil a svým životem nám dával příklad, který bychom měli mít v paměti a který nám dneska tolik chybuje. Dnešní státník večer něco řekne a ráno to bez zardění popře, a to je špatný signál pro celý národ. Proto se z národa vytratil sud a lež se bere jako běžná součást života, a to má neblahý dopad a vliv nejen na prosté lidi, ale prolíná též do státní sféry a justice. Žádná věc, ani ta nejlépe myšlená nemůže spočívat na lži. Masarykovo krédo; ,,Pravda vítězí." vlaje nad hradem ale pod hradem jako by stále byla tma.

A slušelo by se při této příležitosti  projevit malou vzpomínku na tragický skon ministra zahraničí Jana Masaryka syna T.G.Masaryka, dne 10. března 1948, tedy jen tři dny po výročí narozenin svého milovaného otce, kterého následkem předčasného skonu přežil jen o jedenáct let. Jan Masaryk byl zván miláčkem národa. Tuto milou přezdívku si vysloužil kromě všeobecné oblibě i tím, že za války v letech 1938-45 jednou měsíčně vysílal rádiem z Londýna krásné a povzbudivé projevy k národu. Čest jeho památce!

Cyril Michalica

T. G. Masaryk

Cyril Michalica

V Břeclavě u mostu,
 zde u Žluté školy,
stojí vzácná socha
T. G. Masaryka.

Tatíček Masaryk,
jak my mu říkáme,
narodil se u nás,
na Jižní Moravě.

To sedmého března
osmnáct set padesát,
v hodonské světničce
ozval se jeho pláč.

Ten jeho dětský pláč
v mužný hlas zesílil,
byl slyšet ve světě,
kde všude působil.

Byl slyšet v Evropě,
v Americe, v Rusku,
tam všude bojoval
za naši svobodu.

 Sestavil legie
z českých bojovníků,
bitvou u Zborova
 představil je světu.

Setřásl tři sta let
 habsburské nadvlády,
znova jsme se stali
 naší země pány.

Dnes nad pražským Hradem
jeho prapor vlaje,
že pravda vítězí,
 napsáno na něm je.
Zanechal nám odkaz:
„Nekrást a nebát se,
vždy jen pravdu hájit,
a nehrbit páteř.“

Dějiny ho řadí
mezi velké syny,
jako byl mistr Hus
a nebo Komenský.

Břeclavští občané,
spolu se Sokoly,
z vděčnosti mu
sochu postavili.

Tato krásná socha,
nechť nám připomíná,
že se náš tatíček
z hora na nás dívá.