Jak to již v životě bývá, mám kamaráda. Jmenuje se Pavel Kadlec. Jsme oba dva stále mladí kluci, i když je pravda, že již delší dobu. Máme své sny a plány, o nich moc nemluvíme, jen se snažíme si je vyplnit. Pavel měl dva sny: mít vlastní Tatru 111 valník a jenom tak okrajově se zmínil o tom, že by chtěl jet se skříňovou Pragou V3S z Brna do Koločavy na Zakarpatské Ukrajině. I když o cestě na Ukrajinu moc nemluvil, pro mě bylo všechno jasné. Trvalo to 24 roků a Tatru 111 si přivezl a má ji. I když o cestě na Ukrajinu nemluvil, měl ji pořád v hlavě a přemýšlel nad detaily této cesty.

Pavel pokračoval s přípravou cesty. Dát celou cestu organizačně do kupy nebylo nic jednoduchého. Naplánovat trasu, zajistit podmínky vstupu do země (přičemž mluvíme o Ukrajině), vybrat osádky a mnoho dalšího. I když legendární vozy Praga V3S jsou spolehlivé, překontrolovat je a připravit na cestu byl jeden z mnoho úkolů.

Pavel se umí zakousnout do problému, byla to pro něj výzva a nakonec vše dobře dopadlo. Navíc se cesta uskutečnila v létě 2013, v roce, kdy uplynulo 60 roků od zahájení výroby tohoto legendárního automobilu. Proto dostala Pavlova Praga V3S i "patřičnou" výzdobu. Osádky byly vybrány, ti nejlepší z nejlepších ve složení: Pavel Kadlec  - vedoucí expedice, řidič, mechanik, Lubor Jelínek - zástupce, řidič, mechanik, Martin Šebela- řidič, mechanik, Zdenek Doležal-řidič, mechanik, Roman Fiala-řidič, mechanik a Marie Ježková - zapisovatelka.

Žádná taková akce se neobejde bez finančních prostředků. Je třeba zdůraznit, že si z největší části vše financovali účastníci sami. Ale každá podpora, nejen finanční, byla velmi příjemná. Musím vyzvednout Technické muzeum města Brna, JMI Brno, radnice městské části Ivanovice. Vše bylo připraveno a 28.6.2013 nastal den "D", den odjezdu.

Dříve, než začnu popisovat cestu tří Pragovek V3S z Brna do Koločavy, chtěl bych připomenout kritikům Pragovek V3S jednu věc. Vím, že je na silnici hlučná, roztřesená, pomalá, ale musíme si uvědomit, že Praga V3S byla konstruována jako Vojenský 3 tunový Speciál. Při  konstrukci Pragy V3S se nehledělo na pohodlí, ale na účel a ten "Vétřieska" splňuje na více než 100 %. Dokonce při zkouškách prototypů Pragy V3S ve vojenském prostoru platilo měřítko, že pokud tudy neprojela "Vétřieska", tak tam nejely ani tanky. To jen tak na okraj, aby jste si mohli představit cestu v Pragovce V3S a ocenit Marušku, která celou cestu " v pohodě zvládla" v kabině Pragy V3S s Pavlem Kadlecem. Před cestou byl i nácvik v zimě. Je asi zbytečné psát, že i tento zimní nácvik zvládla Praga  V3S i s osádkou na výbornou. Nyní se ale vrátím k expedici Koločava 2013.

DEN PRVNÍ: V den samotného odjezdu byl sraz všech vozů v 8.00 hodin v Ivanovicích na parkovišti za radnicí. Hezké přivítání připravil  pan starosta Jaroslav Elzner, rozloučení s kamarády a v 8.30 hodin se expedice přesouvá do Technického muzea. Po povinném pózování fotografům a rozhovorům pro tisk se expedice chystá k odjezdu. Tady se objevila malá závada, povolený kontakt na baterii, která je okamžitě odstraněna a v 9.00 hodin se za mávání přihlížejících a troubení dalších vozidel  malá kolona cestou přes střed města  loučí s Brnem. Počasí přálo, po malých komplikacích s mýtnou krabičkou a čekání je expedice v cíli dnešní cesty, v kempu pod hradem Divín. Na plánované trase Brno- Ružiná  ujeto 327 kilometrů.

DEN DRUHÝ: Na další cestu výprava vyjela za krásného počasí, ale po cestě se počasí začalo kazit; Košice se blíží, začíná pršet, silný vítr, expedice projíždí čtyřmi bouřkami, stěrače pracují na plný výkon  a Pragovky se bez problémů vyrovnávají s tímto počasím až do cíle, na Zemplín. Malá inventura; ten den bylo ujeto na trase Ružinná -Zemplinská Šírava  263 kilometrů.

DEN TŘETÍ: Zemplínská Šírava, ujeto 0 kilometrů, celá expedice si vybrala zasloužený den odpočinku.

DEN ČTVRTÝ: Nastaly komplikacích na hraničním přechodu, po čekání v rozpálených kabinách, konečně expedice překročila hranice a vyrazila na Ukrajinu. Cesty jsou místy jako tankodrom, ale Pragy V3S jedou bez problémů dál. Místní je zdraví, Pragy V3S tady neviděli. Ten den bylo ujeto na trase Zemplínská Šírava - Chust (Ukrajina) - 232 kilometrů.

DEN PÁTÝ: Všichni se probouzí do krásného rána, včerejší bouřka je pryč, vládně výborná nálada. Odjezd směr Koločava. Všichni navštívili Četnickou stanici, našli Nikolův hrob i s památníkem českého spisovatele Ivana Olbrachta. Na sklonku dne se utábořili ve volné přírodě u řeky Terblja. Vše je zadokumentováno, místo je nádherné, celá námaha stála za to. Ten den na trase Chust- Koločava ujeto 81 kilometrů.

DEN ŠESTÝ:Za krásného počasí se dobře vstává a po snídani s kravami, které se pasou u řeky, výprava vyjíždí směrem na zpáteční cestu. Ještě se musí u pumpy doplnit olej a jak se píše, vzhůru k hranicím, kde výprava přijíždí kolem 20.00 hodiny. Při čekání se opraví porucha, přestala svítit na Pavlově "Vétřiesce" světla a začala téct nafta, naštěstí nic vážného, oprava byla jednoduchá. Odbavení se protáhlo, v 1.50 hodin expedice opouští přechod a jedou do kempu, kde bude nocleh. Ten den na trase Koločava -Zemplínská Šírava ujeto 232 kilometrů.

DEN SEDMÝ: V nádherném odpoledni výprava odjíždí směr Balog, kde je plánovaný nocleh v kempu. Ve velkém vedru se přijíždí do kempu a jde se spát. Ten den na trase Zemplínská Šírava - Krásná Horka  ujeto 138 kilometrů.

DEN OSMÝ: Dá se říct, že toto byl svým způsobem takový téměř odpočinkový den. Na trase Krásná Horka - Tále pod Ďumbierom ujeto 115 kilometrů.

DEN DEVÁTÝ: Den začal vycházkou, ale po dvou hodinách slunného nebe se spustila bouřka a déšť. Trochu se změnily plány pro tento den a odpoledne nabírají všichni kurz na kemp Varín,, kam přijíždí kolem 19.30 a okamžitě se stávají středem pozornosti. Ujeto 154 kilometrů na trase Tále - Varín (Strečno).

DEN DESÁTÝ: Opět neuvěřitelně krásné ráno. V klidu a pohodě se všichni chystají na poslední etapu této expedice. Do Brna je to kolem 200 kilometrů. Po tom všem, co již projeli, je to pohoda. Na hranicích odevzdávají mýtné krabičky a vzhůru domů. V 17.00 hodin se tankuje nafta ve Slavkově a vzhůru směr Brno. Ještě poslední zatroubení na rozloučenou a v 18.30 hodin Pavel s Maruškou přijíždí domů. Velká cesta skončila, je to splněný sen ale zážitky zůstávají.

Bylo ujeto 1815 kilometrů při průměrné spotřebě 25,9 litrů na sto kilometrů. Žádné nehody, závažné poruchy, ani zranění.Tato expedice přinesla hlavně mladé generaci jedno velké ponaučení. Když něco nejde nerezignuj, ale najdi způsob, aby to šlo. Tato expedice byla nejen splněný sen, ale i potvrzení tohoto citátu.

Vlastimil Tělupil