Nákladní automobil Tatra 111 je právem legendou mezi našimi nákladními automobily. Začal se vyrábět v roce 1942 pro potřeby německé armády, po válce byl u Tatry 111 upravena nosnost na deset tisíc kilogramů, u motoru byly pro větší spolehlivost sníženy otáčky a Tatry 111 sloužily nejen v naší armádě, ale i v civilu. Výroba Tatry 111 byla ukončena v roce 1962. Kolik jich bylo vyrobeno nevím, našel jsem tři údaje které se různí, bylo to více než 45 tisíc, 40 tisíc nebo téměř 34 tisíc kusů. Nejsprávnější se mi zdá údaj, že bylo vyrobeno 33 690 Tater 111 všech provedení. Bez nadsázky se dá říct, že Tatra 111 po válce „postavila celou naši republiku“.

Tatra 111 se vyráběla jako valník, sklápěč, autojeřáb, cisterna, autobagr a v mnoha dalších nástavbách. Asi se neví, že Tatra 111 jezdila i na mezinárodní dopravě , na „Tiru“, například v roce 1945 jezdily Tatry 111 z Autosprávy ČSD Olomouc z Olomouce do přístavu Terst. Tam vezly výrobky olomouckých továren, jak jsem si přečetl, hlavně Zory Olomouc, na zpět vezly suroviny pro výrobu, hlavně jižní ovoce pro Zoru Olomouc. Cesta trvala dva dny tam, dva dny zpět. Nevím jak by se „tvářili“ řidiči dnešních kamionů kdybych je posadil do Tatry 111 a měli by jet cestu z Olomouce do Terstu a zpět, když v kabině Tatry 111 nebyly zdaleka takové podmínky pro jízdu ale i pro odpočinek posádky jako jsou v dnešních kamionech.

Areál břeclavského podzámčí rozproudily i druhý den břeclavské Slavnosti.
Slavnosti Břeclav pokračovaly druhým dnem. Najdete se na fotkách?

Když se nad Tatrou 111 zamyslím, dojdu k názoru, že toho bylo o ní napsáno hodně, ale jedno přece jen ne. Chci vám popsat příběh o kamarádovi, jeho velkých snech a o tom, že je to jasný důkaz jak je pravdivá lidová moudrost která říká, že když se chce všechno jde.

Můj kamarád Pavel je sice vyučený instalatér, ale na vojnu narukoval jako řidič nákladního automobilu. Nejdříve jezdil s nákladním Zilem, pak dostal přidělený valník Tatra 111 s kterou jezdil po dobu své základní vojenské služby. Tak asi vznikl jeho velký, opravdu velký sen mít vlastní Tatru 111. Tehdy to nebylo možné, aby měl soukromník svůj nákladní automobil, ale Pavel se nevzdal a trpělivě čekal a zároveň zjišťoval, jestli by se to nějak nedalo udělat, aby mohl mít vlastní Tatru 111. Tehdy se nedalo, ale Pavel se přesto nevzdal a věřil, že se to jednou podaří a dál trpělivě čekal, protože mu vlastně nic jiného než čekat nezbývalo.

Silná bouřka v Břeclavi: Kemp Slavností vyplavila voda. Lidé spali na stadionu
Silná bouřka v Břeclavi: Kemp Slavností vyplavila voda. Lidé spali na stadionu

Po změně režimu se „ukázalo že by to šlo“ a Pavel rozjel na plno pátrání po Tatře 111 která by byla na prodej. Dostal jsem tip na Tatru 111 valník která by byla na prodej, byla sice až v Prešově, ale to Pavlovi nevadilo a vydal se do Prešova pro vysněnou Tatru 111 valník. Jak se lidově říká, stala se chyba, na místě v Prešově zjistil, že sice Tatra 111 je na prodej, ale není to valník, ale podvozek cisterny. Když již vážil cestu z Brna do Prešova, podle mého odhadu to může být přibližně 550 kilometrů, podvozek naložil na návěs s kterým přijel a dovezl si podvozek Tatry 111 do Brna a začalo se shánět a zjišťovat jak by se dala vyřešit korba na tento podvozek.

Rozhodla náhoda, tehdy jsem byl vyřizovat něco v Břeclavi, při tom jsem se zastavil za známými kteří pracovali v Kovošrotu a tam mi ukázali Tatru 813 8x8 kterou měli rozpalovat. Měla dobrou korbu která by „pasovala“ i na Tatru 111. Okamžitě jsem volal Pavlovi, on si korbu v Břeclavi zamluvil a ráno jel do Břeclavi s podvozkem Tatry 111 do Kovošrotu pro korbu. Tam mu ji jeřábem naložili na podvozek a vysněná Tatra 111 valník byla na světě. Uchycení korby ještě potřebovalo upravit a doladit další detaily a Tatra 111 valník mohla vyrazit na veteránské srazy.

Původní lovecký zámeček leží mezi Valticemi a rakouskou obcí Katzelsdorf.
Katzelsdorfský zámeček vstává z popela. Záhadou zůstává neprozkoumaná studna

Když jsem to spočítal, tak Pavlův sen mít vlastní Tatru 111 trval 24 roků. Nevzdal se a snažil se a má Tatru 111 valník. Možná si řeknete je to jen auto, ale hlavně je to praktická ukázka toho, že každý chlap má svůj sen na to, aby si jej vyplnil. Pavel měl ještě jeden sen, jet se skříňovou Pragou V3S upravenou jako kemp z Brna do Koločavy na Zakarpatské Ukrajině. Asi nemusím psát, že si v létě 2013 i tento sen vyplnil. Myslím si, že tento příběh by mohl být inspirací i pro dnešní lidi, protože jim v praxi ukazuje, že když se člověk nevzdá, všechno jde.