Měl pravdu. I když jsem již v důchodu, dění na silnici stále sleduji a často, i když jsem vlastně klidný a mírný člověk, nemohl bych být policista, protože za to, co na silnici vidím, bych nejraději rozdával místo pokut pár pořádných facek. Aby se lidé vzpamatovali a začali si vážit toho nejcennějšího co mají, svého života.

Chodci, to je stále kapitola sama pro sebe. Často přechází tam, kde je to nebezpečné, přitom přechod, kde by bezpečně přešli je o 20 metrů dál. A mám přímo infarktové stavy, když přebíhají v Hustopečích z nemocnice do Lídlu nebo opačně přes silnici i když je přechod pár metrů dál. Když to udělá někdo mladý, je to na pár facek, ale když vidíte i důchodce o hůlce, přemýšlíte, jak se k tomu vyjádřit a při tom zůstat slušný.

Korunu tomu nasadila mladá maminka, když tam přebíhala se dvěma malými dětmi a od kruháče přijížděl tahač s naloženým návěsem. Jeho řidič brzdil snad i očima, ale vše dobře dopadlo. Neudržel jsem se a mamince jsem řekl, že má štěstí, že nejsem její otec, ale za to, co s dětmi předvedla, bych jí na místě dal pár facek, aby si zapamatovala, že to auto se nedá zastavit na místě. A hlavně aby děti neučila přebíhat silnici mimo přechod.

Je moc věcí, které mi u chodců vadí, jednou z nich je, když jdou po tmě celí v tmavém oblečení bez jakéhokoliv svítícího prvku a "nejlépe", když jdou po pravé straně aby měli přijíždějící automobily za zády a na hlavě mají kapuci, aby pořádně neviděli kolem sebe. Zažil jsem to, nebyl to příjemný pocit. Když vidíte před kapotou chodce který nereaguje, je celý v černém a v protisměru jede osobní automobil, který oslňuje. Vše dobře dopadlo, jen ten chodec, který měl kapuci na hlavě byl překvapený, že má vedle sebe nákladní Tatru.

Na to, když vidím chodce, se sluchátky v uších, jsem alergický jako na pyly. Neslyší, co se děje kolem nich a vstoupí i před rozjetý automobil. Bylo již hodně takových nehod, i s těmi nejhoršími následky.

Nechci, aby jste si mysleli, že jsem přesvědčený o své neomylnosti. Jsem člověk jako každý jiný, jen mi vadí, když lidé opravdu zbytečně riskují se svým životem. Proto jsem napsal, co mi u chodců vadí, a věřím, že se někdo nad tím alespoň trochu zamyslí a přestane zbytečně riskovat.

Život máme každý jen jeden a musíme si ho vážit, protože nám jiný nikdo nedá. A hlavně souhlasím s kamarádem, že u silnice má růst tráva a ne kříže za oběti dopravních nehod.

VLASTIMIL TĚLUPIL