Nejsmutnější bylo to, že na výrobu seriálu poskytl jejich peníze i Vinařský fond. V prvních dílech mluví představitelé vinařů „krásnó hanáčtinó“, oblékají se jako v třicátých letech minulého století, od rána do večera jen pijí víno z „hořčičáků“, nic nedělají a které do sebe hází jako tvrdý alkohol.

Po odvysílání druhého dílu první řady Vinařů se sešla vláda recesistické vinařské republiky Kraví hora k mimořádnému jednání, které mělo jen jeden bod – seriál Vinaři. Výsledkem jednání byl zákaz vstupu na území Kravihorské republiky pro producenta tohoto seriálu Tomáše Vicana, režiséra, scénáristy, poradce a odejmutí řádu Rytíře vína pro herce Václava Postráneckého. Naopak vláda rozhodla udělit nejvyšší vyznamenání Kravihorské republiky kameramanům tohoto seriálu, „řádu Burčící kvasinky“, za umělecké ztvárnění vinařské krajiny kolem Pálavy.

Producent tohoto seriálu Tomáš Vican si však nevzal poučení z vinařů „blbců“, které z nich nadělal v tomto seriálu, ale naopak pořídil si vinice a sklepy, naučil se vinařině a stal se z něj jeden z úspěšných vinařů našeho vinařského kraje. Kravihorští vinaři sledují jeho úspěchy a drží mu palce, ale tehdejší rozhodnutí vlády o zákazu vstupu na výsostné území vinařské republiky dosud platí, i když vláda o jeho zrušení již uvažuje.

Václav Petrásek, prezident kravihorské republiky „nafurt“