Po dobu celého adventu se dodržoval půst. Někdo si to nasadil přísněji, jiný mírněji. Někteří dokonce spali na tvrdém lůžku bez matrace,“ objasňuje Radoslava Obadalová, nadšená a zapálená amatérská historička. Adventní období bývalo dříve mnohem klidnější než takové, jak ho známe dnes. Jednalo se o čas, kdy se lidé spíše utišili, dodržovali klid a rozjímali. „Byla zapovězena hlučná zábava a byl to opravdu čas klinu a rozjímání. Chodilo se na mše do kostela, které se zpívaly místo koled, které přijdou až po narození Krista,“ překvapuje informací Obadalová.

S koledami se dříve opravdu čekalo až do Vánoc. Do té doby je nahradily roráty zpívané na ranních mších. Rorátní písně vyjadřují očekávání sváteční události narození Krista. „Žádný jiný národ neměl v minulosti tak zakotvenou tradici rorátních mší, které zavedl za svého panování Karel IV. Poté se tyto rorátní písně velmi utlumily, ale teď opět nabraly na popularitě,“ nadšeně říká předsedkyně klubu přátel Obadalová.

Vánoční svátky byly dříve protkány především pranostikami, zvyky a pověrami. Například hospodyně už ráno ve Štědrý den pohostila téměř veškerou domácí zvěř česnekem. Houser, kačer i kohout dostávali do zobáku stroužek česneku, aby dobře ochraňovali svoje hejno. Pes dostal kousek česneku na chlebě, aby dobře chránil stavení a kocour zase na to, aby se mu dařilo chytat myši. Kráva z toho vyšla nejlépe. Ta dostala opatek, aby dobře dojila.

Jak vznikl název pohádky „Tři oříšky pro Popelku“? Zřejmě z tradice nošení tří oříšků po kapsách po dobu tří mší během adventu. Jejich obsah dokázal předpovědět smrt, i to, odkud si děvčata najdou svého milého. „Po té třetí mši je mohl ten, kdo je nosil, rozlousknout. Pokud tam měl černé jádro, tak do roka zemřel. Děvčata ořechy louskávaly na studni. Odkud se ozval zvuk, odtud měl pocházet dívčin nový mládenec,“ vysvětluje Obadalová. Způsobů, jak přijít na místo, odkud bude pocházet vyvolený, bylo spoustu. Patřilo mezi ně třeba i třesení stromkem (jabloní, meruňkou) – opět pak děvčata musela dávat pozor, odkud vychází nějaký zvuk. Jindy si dívky nabraly plnou náruč polínek, u krbu je rozhodily na zem a když počet vycházel sudý, měly si najít místního, jestli lichý, měl nastávající pocházet z jiné obce.

A jak vypadala štědrovečerní večeře? Rozhodně nebyla tak honosná, jak ji známe dnes. „Když se setmělo a rodina zasedla k chudobné štědrovečerní večeři, hospodář zahájil večer modlitbou. Ostatní odříkali otčenáš a poté se vrhli do jídla. Pojídali oplatky s medem, hubovou polévku, Ježíškovu – krupicovou – kaši, která byla v lepších rodinách politá medem, potom suchou „hlůzu‘ neboli sušené ovoce a celé to završili koláči s máslem,“ jmenuje Obadalová informace vycházející z pamětí Augusty Šebestové. Ryby ve víně se začaly požívat až o nějaký rok později. Mnohé se změnilo, spousta tradic a zvyků však zůstává stejná. A to především chuť prožít Vánoce v klidu, míru, s přáteli a rodinou. -slam-