Nezapomenu, jaký jsem od otce "dostal kartáč" za to, že jsem vjel na železniční přejezd bez rozhlédnutí , i když tam blikala bílá světla. Dodnes si pamatuji, jak jsem nedokázal odpovědět na otcův dotaz, jestli jsem si byl jistý, že je vše v pořádku, jestli jsem počítal s tím, že se může stát, že světla mohou mít poruchu.

Od té doby "mám v krvi", že i když blikají bílá světla, nejdříve se rozhlédnu až pak vjedu na přejezd. Stojí mě to deset vteřin času, ale mám více než stoprocentní jistotu, že je vše v pořádku. Bavil jsem se s kamarádem na téma nehod na železničních přejezdech. Jako dopravce byl v Rusku, tam vyfotil tuto fotku a jen k ní dodal, jak je vidět, když se chce i železniční přejezd se dá zajistit. Souhlasil jsem s ním.

Vlastimil Tělupil