Dneska jsme poprvé a asi naposledy viděli ocelový lodní kontejner omotaný kolem sloupu jak kus papíru. A taky jsme viděli růst třešně na jabloni. Teda, jabloň zachytila větve z nějaké třešně a vypadalo to jak Dalího sen. Viděli jsme, jak střešní taška prostřelila ocelovou bránu a bourali jsme dům, který dostal před měsícem kolaudační výměr. Bourali jsem taky dům babičce, která před ním celou dobu seděla na plastové židli a na klíně chovala straku. Slyšeli jsme, jak při odklízení probořeného stropu v dětském pokoji našli čivavu. Živou, schovanou tři dny pod dětskou postýlkou. Štěstím v tom zmaru brečela celá rodina. I chlapi. Lidi, ta pomoc je tam mimořádně potřeba. Kdo to nezažil, neumí si to představit. Vytrvejte, podporujte, jak můžete. Ne jen dnes. Ne jen zítra. To nadšení postupně poleví. Ale ti poškození budou potřebovat pomoc týdny, měsíce.

Jan Homola