Od sdílení hoblíku k sharingu aut. Vypůjčit si můžete věci i osoby

V angličtině ji najdete pod názvem „sharing economy“, u nás se používá řada pojmů – vedle zmíněné sdílené ekonomiky zaznívá často také vzájemná výměna či společná spotřeba. I tenhle široký překlad ukazuje, jak různě tento ekonomický i sociální trend může v dnešní době každý pojmout.

Ne že by tu směna nebyla dřív. Jen si vzpomeňte na babičku, která dala sousedce vajíčka a ta jí za to nosila zbytky, a ještě v zimě upletla svetr. A dědečkové si zase vzájemně půjčili hoblík nebo pluh, který byl potřeba jen párkrát do roka.

Recept na šťastný a harmonický život? Řiďte se těmito radami

V moderním směru je to vlastně to samé: můžete vyměňovat nebo půjčovat (si) – záleží, na jakou stranu se postavíte –, a to za peníze nebo za jiné zboží či služby. Záleží, jestli je pro vás lepší situace win-win, nebo raději profitujete. Mělo by jít ale o službu dostupnou natolik, že se vám danou věc nebude chtít kupovat, ale vyplatí se vám půjčit si ji.

Možná něco podobného děláte už nevědomky. Třeba když vy sousedům v létě půjčíte stan, oni vám v zimě sáňky. Když si po porodu půjčíte váhu na vážení miminka. Nebo když si na dovolené půjčíte byt přes Airbnb.

Na hranici podnikání

Dneska se díky moderním technologiím a třeba i start- -upům můžete setkat s celou řadou platforem, které se věnují „sharování“.

Pronajmout si byt, dům, chalupu nebo populární treehouse či jenom ložnici přes Airbnb nebo méně známý Couchsurfing je jeden z nejtypičtějších příkladů sdílené ekonomiky.

Pomiňme ty, kteří si podobné ubytovací kapacity pořídili jen v honbě za ziskem, protože sharing by měl být právě o tom, že vy věc (= chalupu) vlastníte, využíváte (= jednou za 14 dní na víkend), ale v době, kdy ji nepotřebujete, ji půjčíte (= měsíc v létě, měsíc v zimě) a tím si vyděláte. Ne tolik, aby vám to zaplatilo hypotéku, ale aby to přispělo na provoz.

Pronajímat či půjčovat by mělo být natolik časově nenáročné, nepravidelné, aby se to odlišilo od podnikání. Jenže kde je ta hranice? Jak to odlišit?

První spory naznačují, že sdílená ekonomika jaksi předběhla zákony a soudy to chtějí dohnat. Navíc právě takové narušování tradičních obchodních vztahů či zákonů a regulací měst patří k nevýhodám ekonomiky.

U psychosomatiky je důležitá naše práce i prostor mezi tím, říká Barbora Branna

Regulace totiž upravují třeba provoz elektrokoloběžek nebo kol ve městech. Všemožně se válejí, houstne vytíženost chodníků, nehodí se do historického jádra, ohrožují chodce… To jsou argumenty radnic, proč chtějí tento element sdílené ekonomiky mnohdy vymýtit. Epidemie koronaviru sice pročistila trh, zbavila města mnohých sdílených elektrokol nebo elektrokoloběžek, ale jsou tu stále.

Jedeme v tom spolu

Právě služby spojené s přepravou jsou jedny z nejpopulárnějších. Carsharing, tedy sdílení aut již využívá více než 11 % Pražanů, o 4 % více než před dvěma lety. Na sdíleném kole a koloběžce jezdí 12 % Pražanů, tvrdí aktuální průzkum Anytime, což je carsharingová služba, která má tarfiy od jedné minuty až po týden.

Kromě toho, že nemusíte auto vlastnit, neřešíte ani opravy, parkování (a to ani na modrých zónách) nebo tankování benzinu. Finančně výhodné po všech směrech! Ostatně podle průzkumu jen 16 % Pražanů auto potřebuje denně, tak proč si ho občas nepůjčit, když zrovna jedete do centra do divadla nebo jednou za měsíc na velký nákup do Globusu.

Pro další příklad, jeden z nejtypičtějších, nemusíme jezdit daleko – Uber patří k největším poskytovatelům sharingových přepravních služeb. Máte auto, sdílíte ho – i s vámi jakožto řidičem.

Existují i stránky na spolujízdu na jedné trase, to když jedete jednou za měsíc k tetičce do Olomouce nebo na služebku do Nitry (Blablacar.cz), sdílená přeprava (Zavezu.cz). Tak kam pojedete, do kanceláře?

I kancelář si ostatně můžete půjčit. Pokud už vás štve práce z domova, která je ve vaší firmě nově nařízená, nemusíte podepisovat smlouvu o pronájmu kanceláře na rok, ale můžete si office jen občas půjčit. Jeden stůl ve větším prostoru, samostatnou kancelář nebo zasedačku, s nábytkem i bez něj, s Wi-Fi nebo tiskárnou – jak vám to bude vyhovovat. Podobná místa nejsou jen v hlavním městě a jsou čím dál populárnější.

Půjčte si lidi

I po lidech je poptávka – a i v tomto případě se dá mluvit o „sharování“. Vybarterovat (směnný obchod) si můžete kolegyni z marketingu, která umí něco lépe než vy (FB skupina: Barter holek markeťaček), půjčit si můžete šikovného manžela-kutila, který konečně opraví ten rozbitý papiňák, dřív než se v něj proměníte vy (Supersoused.cz), nebo chůvu či slečnu, která vám vyvenčí bišonka (Hlídačky.cz).

Člověk je zrozen ke vzájemné pomoci

Mělo by jít zkrátka o službu cenově dobře postavenou, takovou, kterou člověk nedělá na plný úvazek, jen vám s ní pomůže. Protože je blízko, protože nemusí jezdit instalatér 75 kilometrů, ale potřebné nářadí leží ve vedlejším sklepě.

Populární je i půjčování věcí

Možná máte to štěstí, že když porodíte, tak vám něco půjčí na pár týdnů sousedka, která má hraček plnou komoru, ale také můžete omrknout stránky Půjčárna.cz, kde samy maminky nabízejí, co mohou půjčit jiným uživatelkám. Kyblík na koupání za 40 korun, lehátko Babyborn za 20 korun, cestovní postýlku za pade… Rozhodně lepší než kupovat, obzvlášť když jde o věc, kterou potřebujete jednou za rok na víkend – třeba krosničku na záda.

Půjčit si samozřejmě můžete i nářadí, které využijete jen občas, stejně jako věci na zahradu – ono skladovat takové obří nůžky na zastřihování ovocných stromů je snad náročnější, než si je jednou za rok půjčit. Zajděte si pro takové věci do půjčovny věcí, v Praze funguje pod názvem Library of Things. Půjčují třeba i trekingové hole nebo kytary.

Nehromadíte, nevyhazujete odpad, jen využijete věc k účelu, ke kterému byla vyrobená, a nemusí se vyrábět další.

A když už jsme zmínili i zahradní náčiní, tak do sdílené ekonomiky patří i komunitní zahrady. Většinou fungují tak, že mají provozovatele, který vám půjčí malou část pozemku, na kterém si můžete hospodařit. Společné nebo k zapůjčení jsou třeba motyčky či konve, což je užitečné obzvlášť mezi paneláky, kam byste museli do sklepa vláčet svou zahradnickou výbavu, až si zastřihnete rajčata.

U komunitních zahrad je samozřejmě onou spornou otázkou, zda jde o ziskovou činnost, tedy podnikání, nebo nesouvislou, příležitostnou aktivitu, která má pomoci komunitě…

Směnit můžete navzájem i semínka, dostanete od podobně smýšlejících lidí žížaly na kompost, aby vám to dobře rostlo, a až si budete chtít upéct chleba, ke kterému vaše vypěstovaná rajčata přikousnete, opět využijete sdílenou ekonomiku. To když si na mapě Pecempecen.cz najdete někomu, kdo vám dá kus svého kvásku.

Sdílené můžou být i peníze

Možná by vás na první dobrou nenapadlo, že do sdílené ekonomiky patří i peníze. Půjčování mezi lidmi, které najdete pod zkratkou P2P, u nás „proslavila“ platforma Zonky, kde lidé půjčují lidem. Celkem „zainvestovalo“ přes 50 tisíc lidí, kteří půjčili téměř 75 tisícům zájemcům.

Martin M. Šimečka: Civilizace, která se vynuceně honí za výkonem, není zdravá

Další finančně-sdílecí službou je crowdfunding, kdy jedinci pomůžou zaplatit projekt, který je zaujal. Jde o spojení kreativních lidí, kteří sdílejí nadšení, společný názor… Pomůžete tak třeba vydat kuchařku, která vám pak přijde domů i s makovým koláčem, nebo pořídit balicí stroj do výrobny výměnou za sklenici chilli, zařídit kavárnu, kam pak budete chodit na kafe.

Knížek je na Hithitu v poslední době čím dál víc, a třeba autorky plánované Velké obědové bichle vybraly namísto původních 250 000 Kč přes milion a čtvrt, a to do konce zbývalo ještě 14 dní. Na této platformě sdílené ekonomiky začali i autoři DVTV, vznik dokumentu V síti nebo boty Vasky.

Vy zainvestujete, vyberete si, co za to chcete, a čekáte, zda se projekt podaří realizovat. Pokud ne, peníze se vám vrátí, když vznikne, odměna na vás čeká. Odměna v podobě dobře dostupných služeb, lidí, věcí by vás ostatně měla čekat v celé sdílené ekonomice.