Partyzáni do Milasína přišli 28. března v pětačtyřicátém roce. „Sháněli rychlé koně. Někdo jim řekl, že u nás jsou. A tak mého dědu vyzvedli ze zasedání obecní rady a šli k nám domů,“ pokračoval František Šustal.

Skupinka se rychle blížila ke svému cíli. „Tehdy pršelo a jak šli, zahlédli u zvoničky, že se tam v dešti něco zablýsklo,“ přidala se další obyvatelka Milasína Zdeňka Fialová.

Nikdo tomu ale nevěnoval velkou pozornost. „Když k nám došli, babička jim nabídla jídlo. Jakmile začali jíst, rozrazily se dveře a začala střelba. Jeden z partyzánů, jmenoval se Onišenko, padl mrtvý k zemi,“ popsal František Šustal.

Co se tehdy v Milasíně vlastně stalo? Zasáhla tady náhoda. Německá hlídka právě v tu chvíli procházela Milasínem. A partyzáni s místním doprovodem jim přišli rovnou do rány.

Rudolf Hecht s kamarády z trampské osady Švencíři před válkou na cestě do Třebíče.
Osvobození v Jihlavě: Stalinovi vojáci trampům do chaty nastěhovali koně

Po Onišenkově smrti se spustila přestřelka mezi partyzány a německou hlídkou. „Jeden z Němců byl postřelený. Ostatním partyzánům se podařilo utéct. Otec tam ležel v krvi, jeden z Němců mu stál na hlavě a na řval, že tam všechny postřílí,“ pokračoval František Šustal.

Němci chtěli všechny místní postřílet a obec vypálit. Naštěstí se němečtí vojáci nepustili do odvetné akce ihned, ale zavolali na hejtmanství do Nového Města na Moravě. „Hejtmanem tam byl Čech. Okamžitě dojel do Milasína a snažil se Němce uklidnit. Nakonec se mu to podařilo. Tím Milasín zachránil,“ uvedl František Šustal.

Celou příhodu dodnes připomíná hrob partyzána Onišenka. „Je pohřbený na hřbitově v Rožné,“ uzavřel František Šustal.

Atentát ve Víru

Dramatické chvíle zažili také obyvatelé Víru. Tam se v lednu 1945 pokusili partyzáni o atentát.

Událost se stala ve vile majitele firmy Rotter. Ten byl pro svůj židovský původ na začátku války i s manželkou odvlečen do koncentračního tábora. „Ve vile se zabydlel německý správce fabriky Valentin Ehm. Ehm byl partyzánům trnem v oku. Takže se ho pokusili zabít,“ připomněl jednu z válečných událostí starosta Víru Ladislav Stalmach.

Okolí obce Rosička rok co rok navštěvují lidé s detektory kovu.
Němci při ústupu na Žďársku „zapomněli“ i nevybuchlou munici. Je tam dodnes

K vile se atentátníci vydali 20. ledna 1945. Jejich pokus ale skončil nezdarem. „Chtěli do okna hodit granát. Bohužel se granát odrazil od mříže a spadl mezi partyzány. Jeden z nich, Nikolaj Čursin, výbuch granátu nepřežil,“ řekl Ladislav Stalmach.

Další z partyzánů byl těžce zraněn. Němci následně zahájili rozsáhlou protiakci, při které místní prokázali obrovskou statečnost a solidaritu.