„Už v minulém ročníku (MSK před říjnovým koncem sezony patřila dílčí desátá pozice tabulky pozn. red.) se před dalším zrušením soutěží kvůli koronaviru vytvořilo kvalitnější mužstvo. Zlepšila se organizace hry a defenzivní činnost. Byla tam kvantita hráčů, takže se vytvořila konkurence a pozorovali jsme zárodek zlepšení,“ uvedl kouč Vladimír Malár, který do klubu vstoupil jako sportovní manažer loni v létě právě v situaci, kdy byl klub na dně. Trenérem se stal loni na podzim.

Břeclav se za rok a půl i díky němu vyvinula z otloukánka v nepříjemného soupeře. V horní polovině tabulky se MSK naposledy pohyboval před čtyřmi lety s trenérem Bohumilem Smrčkem, kdy břeclavský mančaft obsadil v premiérové sezoně v divizi šestou pozici. „Vnímáme, že se o Břeclavi znovu začíná mluvit s respektem, je to dobrá vizitka pro celý klub. Byl to jeden z cílů zlepšit povědomí o břeclavském fotbalu,“ pravil Malár.

Klub také prošel za poslední roky výraznou obměnou, několik dlouholetých opor ale zůstalo. Především potom šestadvacetiletý kapitán Jan Hloch, po brankáři Davidu Fibingrovi nejstarší hráč MSK. „Za zlepšením stojí hlavně dobře sestavený tým, ať už po fotbalové nebo lidské stránce. V kabině i na tréninku je sranda, na druhou stranu dokážeme máknout, když je potřeba,“ poznamenal Hloch, jenž celou fotbalovou kariéru strávil v Břeclavi a v klubu trénuje také mladší přípravku.

I když se MSK zvedá, jedna dlouholetá bolest zůstává. Na břeclavský stadion chodí zoufale málo diváků. Když se nepočítají derby s Lanžhotem a Hodonínem, na která v hojném počtu přijeli fanoušci soupeřů, je letošním maximem návštěva sta diváků. „Zatím se nedaří dostat lidi na tribuny. Chceme přivádět hráče z okolních vesnicí, abychom tam získali fanoušky,“ nastínil Malár, bývalý prvoligový fotbalista.

Diváky by mohly pomoct nalákat vyšší ambice břeclavského celku. „Mužstvo je perspektivní a pokud bude zrát, příští sezonu budeme mít vyšší cíle,“ doplnil Malár.