Hílek je základním kamenem lanžhotského týmu, který chtěl letos zaútočit možná i na postup do Moravskoslezské fotbalové ligy. O to víc teď všechny v klubu mrzí, že nad celou sezonou opět visí otazníky kvůli covidu. "Na první Velkou Bíteš ztrácíme čtyři body a máme zápas k dobru, takže jsme v kontaktu s čelem tabulky. Mám rád výzvy, takže určitě myslím na postup. Je obrovská škoda, že po loňském neodehraném jaru se zkomplikovala i tato sezona. Nevíme, co bude dál, musíme čekat," lituje lanžhotský kapitán.

Momentálně tým nemůže trénovat společně, hráči se připravují individuálně. "Máme nějaké tréninkové plány, které se snažíme dodržovat. My, co jsme ze Slovenska, teď děláme kondiční přípravu i společně s trenérem po malých skupinkách. Chodíme běhat do lesa, občas si dáme bago v pár lidech, někdo využívá domácí posilovnu. Plnohodnotná příprava to asi úplně není, ale určitě jen neležíme. V mém věku si to nemůžu dovolit, pak bych to těžko doháněl," uvědomuje si Hílek, který v červnu oslaví už třiačtyřicáté narozeniny.

Přes svůj fotbalově pokročilý věk patří stále k oporám týmu, i když svůj styl hry musel mírně pozměnit. "Dřív jsem hrál dost tvrdě, vyhledával osobní souboje. To mi nedělá problémy ani teď, ale přece jen už se na divizní úrovni snažím být fotbalovější. Mám kolem sebe kvalitní a pohyblivé spoluhráče, takže už nemusím tolik běhat, občas si můžu v zápase vybrat menší oddechový čas. Hlavně se snažím, abych to klukům nekazil," směje se s trochou nadsázky defenzivní fotbalista, který býval v minulosti vyhlášený brusič, sbírající jednu kartu za druhou.

V české nejvyšší soutěži nastupoval za České Budějovice a Viktorku Žižkov, na Slovensku oblékal dres Trnavy, Rimavské Soboty, Petržalky nebo Dunajské Stredy. Z profesionálním fotbalem skončil v šestatřiceti. "Nabídku z první ligy jsem žádnou neměl, tak jsem se rozhodl, že se budu víc věnovat rodině a také civilnímu zaměstnání. Stal jsem se obchodním zástupcem jedné zahraniční firmy a spojil to s fotbalem v Lanžhotě. Občas mě zamrzelo, že jsem to ještě nezkusil, protože třeba na druhou ligu bych před pár lety asi ještě měl. Určitě jsem ale nikdy nelitoval toho, že jsem šel do Lanžhota. Nepřišel jsem jen s tím, abych tady nějak dohrál, ale abychom tady něco dokázali. A to zatím celkem daří. A dokud mi vydrží zdraví, tak bych v tom chtě pokračovat," dodává Jaroslav Hílek, jeden z nejlepších fotbalistů na Břeclavsku.