Od dubna sice nehrál kvůli těžkému zranění kolena a plzeňská Viktoria mu neprodloužila smlouvu, ovšem boskovický rodák hlásí, že je fit a Zbrojovka v něm získala nejen kvalitního fotbalistu, ale taky lídra mužstva. „S tím do toho jdu. Jestli se nepletu, po Řezňovi a Berkym budu v týmu třetí nejstarší, na nás to musí nějak stát. Rád mluvím v kabině i na hřišti,“ říká třiatřicetiletý Pernica v exkluzivním rozhovoru pro Deník.

Jak jste trávil poslední Vánoce a konec roku v Plzni?

Trávil jsem Vánoce s rodinou, potom přijeli jak moji rodiče, tak rodiče od manželky, vždycky na tři, čtyři dny. Silvestr jsme taky trávili spolu, teď se chystám do Brna sehnat bydlení, abychom se měli kam přestěhovat.

Hledáte byt?

Ano, něco, kde můžeme zakotvit. Ještě to nějaký čas potrvá, takže rodina zůstane v lednu v Plzni, malá tady má školku, různé kroužky.

Šestadvacetiletý gólman Dominik Sváček z Plzně.
Zbrojovka počítá s Gyamfim i Sváčkem, gólman Šiman si hledá angažmá

Kdy jste začal přemýšlet o návratu do Brna?

Pan Psotka (Zdeněk Psotka, sportovní manažer Zbrojovky – pozn. red.) mě oslovil v listopadu nebo koncem října, to ještě nebylo definitivně jasné, zda budu pokračovat v Plzni. Říkal jsem mu, že bych se rád vrátil, byla to jedna z variant. Pak jsem už věděl, že se mnou v Plzni nepočítají, smlouvu mi neprodlouží. Setkávali jsme se tedy častěji a dopadlo to, jak dopadlo, 22. prosince jsme se domluvili.

Plzeň už vás nechtěla i kvůli těžkému zranění?

Zranění a samozřejmě jsem tam byl věkem jeden z nejstarších. Rakouští majitelé chtějí hodně omlazovat, tak mě to trefilo jako prvního.

Luděk Pernica
narozen: 16. června 1990 v Boskovicích (33 let)
výška: 188 cm
váha: 90 kg
post: střední obránce
předchozí kluby: Zbrojovka Brno (červenec 2010 až červenec 2014, hostování leden až červenec 2021), Jablonec (červenec 2014 až červen 2018), Viktoria Plzeň (červen 2018 až prosinec 2023)
bilance v 1. české lize: 289 utkání/20 gólů
Liga mistrů: 7/0
reprezentace: U20 – 1/0
úspěchy: titul s Viktorií Plzeň v sezoně 2021/2022
rodina: ženatý, dcera Kateřina a syn Luděk

Řešil jste jiné možnosti vedle Zbrojovky?

Panu Psotkovi jsem řekl, že je pro mě priorita ještě zůstat v první lize, jediný tým, který se ozval, byly České Budějovice. Nějak jsme se tam domlouvali, ale majitel byl nejistý, k tomu další věci… Chtěl jsem mít před svátky jistotu a kývl jsem Zbrojovce.

Není pro vás druhá liga málo? Asi se v ní nechcete zdržet déle než půl sezony…

Mám nějaký věk a Brno je můj domov, teď neřeším, zda bych se v ní nechtěl zdržovat. Je to na mně a všech v týmu, abychom se pokusili ještě tento rok ligu zpátky do Brna vybojovat, pak se nemáme o čem bavit.

Nehrál jste od dubna kvůli vážnému zranění kolena, jak se aktuálně cítíte?

Postupně se do toho budu dostávat. S týmem jsem ještě na konci roku nebyl, ale měsíc a půl už jsem dělal na hřišti všechno. Je super, že druhá liga má leden a únor na přípravu, kvituji, že se do toho co nejdřív dostanu a pomůžu týmu.

Vážné zranění vás potkalo poprvé v kariéře, můžete přiblížit, o co přesně šlo?

V pravém koleni jsem měl křížový vaz a oba dva menisky prasklé, trochu i postranní vaz, taková všehochuť. Za týden to bude devět měsíců, po té době už může člověk pořádně začít. Je to první velké zranění, co se mi stalo, v těch letech je to asi horší, ale měl jsem výbornou péči v Plzni jak od doktorů, tak fyzioterapeutů a kondičních trenérů, od nich jsem měl plán. Hodně jsem běhal a věřím, že budu nachystaný, jen to v přípravě doladím.

Jste nervózní, jaké to bude?

Člověk neví co očekávat, když to přijde v pozdějším věku, ale převažuje natěšení, že budu zase někam patřit, patřit na hřiště a máme nějaký cíl.

Hodláte v Brně ukázat, že na první ligu pořád máte?

To je bez debat. Každý by měl mít nějaké ambice. Neříkám, že jsem mladík, ale ve třiatřiceti letech se ještě první liga může hrát na úrovni. Ovšem ne za každou cenu. Byl jsem v Brně, Jablonci, Plzni, nechtěl bych být nějaký světoběžník a chodit jen někam, kde mi dají peníze a smlouvu. Musí to dávat smysl, abych měl vztah k tomu týmu a takových moc není. I delší smlouva v Brně hrála roli, těžko by mi ji někdo dal v létě ve třiatřiceti, klubu musím poděkovat.

Co si myslíte o síle brněnského kádru, má na postup?

Není na mně hodnotit sílu kádru, ale jak jsem viděl poslední kola, co přišel ke kormidlu Tom Polách, ta dala naději. Myslím, že kluci byli spokojení s tréninkovou náplní, což bylo vidět, vyhrálo se s Líšní a v Kroměříži. Samozřejmě s Olomoucí se v posledním kole prohrálo, ale nedá se nic dělat. Musíme jít od začátku do plna, hned v prvních kolech jedeme na Duklu a hrajeme doma s Táborskem. Dá se říct, že půjde o všechno, zápasy napoví a udají ráz, jak bude jaro pokračovat.

Manko na vedoucí Vyškov už je dost velké, Zbrojovka ze šesté příčky ztrácí devět bodů. Myslíte si, že ho ještě můžete stáhnout?

Manko je velké, ale každý tým si může projít krizí. Můžeme chytit od začátku nějakou sérii a všechno je možné. Samozřejmě když to bude baráž v horším případě, poměříme se s prvoligovým týmem a zase by se ukázalo, jak na tom jsme.

Jste připravený, že tým na vás bude hodně stát?

Samozřejmě. Těším se, až do toho s klukama vlétneme, všude rád mluvím, v kabině i na tréninku, tam občas bude nějaká štengrovačka. Všechno bude v pohodě, kluky mám rád a s tím do toho jdu. Jestli se nepletu, po Řezňovi a Berkym (Jakub Řezníček a Martin Berkovec - pozn. red.) budu v týmu třetí nejstarší, na nás to musí nějak stát. Vidím, že je v týmu hodně mladých kluků, kterým je potřeba zkušenosti předávat a samozřejmě jít příkladem.

Znáte většinu spoluhráčů, takže vás ani nečeká velké seznamování, že?

Znám snad devadesát procent kádru, ať plzeňské kluky, co tam jsou, nebo Šuryho (Jakub Šural – pozn. red.), Kubu Řezníčka, Ondru Pachlopníka, Davida Jambora, zažil jsem Jirku Texla i Berkyho. Opravdu devadesát procent hráčů znám a s dalšími pěti jsme se potkávali, jen mladé kluky neznám, to bude v pohodě. S trenérem gólmanů Vlastou Hrubým jsme devět let zpátky odjížděli autem směr Jablonec, rodilo se Galácticos. Taky jsme velcí kamarádi, píšeme si, těším se.

S trenérem Tomášem Poláchem jste v začátku své kariéry nastupovali jako spoluhráči. Budete si v kabině tykat?

O tom jsme se ještě nebavili, ale bude to úplně v pohodě. Byli jsme hodně v kontaktu, když se řešil můj příchod, často jsme si volali. Měl jsem ho rád už jako fotbalistu, s Honzou Trousilem mi dost dali ze začátku kariéry, hodně jsem si od nich vzal. Když jsem tři roky zpátky přišel na hostování, vedl Tomáš Polách mládež v TCM (Tréninkové centrum mládeže v Brněnských Ivanovicích – pozn. red.), první měsíce jsme tam často trénovali a chodil jsem za ním na kávu, měli jsme vždycky čas něco probrat. Taky hrával s mým bráchou ve Vilémovicích, jezdil jsem se na ně dívat ještě půl roku zpátky, máme dobrý vztah.

Vrací se do Brna jiný Luděk Pernica, než který ho opouštěl?

Asi jo. Tři roky zpátky jsem na hostování přicházel s vizí, že pomůžu Zbrojovce se udržet, což se nepovedlo, ale zase jsem odehrál všechno a pomohlo mi to hned další rok, kdy jsem s Plzní vyhrál titul a zahrál si základní skupinu Ligu mistrů. Brno postoupilo opět do první ligy v dalším roce, takže to dopadlo super.

Tomáš Polách na brněnské lavičce.
Polách bere Zbrojovku jako výzvu: Když se jí člověk bojí, je to velký průšvih

Ale zažil jste náročný poslední rok.

Vracím se po zranění, samozřejmě očekávání je velké, uvidíme, jak budu snášet těžší tréninky. Jsem zvědavý a věřím, že jo, že to bylo ojedinělé zranění a zase to půjde. Rok 2023 nebyl povedený z osobního hlediska, ligu s Plzní jsme tolik nechytli, nakonec jsme skončili třetí, zranil jsem se na delší dobu a přestali se mnou počítat. Nebyl to nic moc rok, teď je čas zamakat, aby rok 2024 byl lepší.

Co vám dalo šestileté angažmá v Plzni?

Jednoznačně mi dalo hodně, v Plzni se nám narodila obě děcka, Kačenka a Ludík, byli jsme tady s manželkou maximálně spokojení. Je to velký klub, má skvělé zázemí, dvakrát jsem okusil Ligu mistrů, mám jeden titul. Do Plzně se budu rád vracet, je to můj domov s Brnem a Jabloncem, nikdy bych na ni nezanevřel.