V Příbrami zvítězili Jihomoravané 1:0 a řízný zadák odehrál čtyři minuty. „Minulý týden jsem byl s béčkem, ale tohle je něco jiného. Jsem rád, že jsem mohl chvilku hrát a zvítězili jsme,“ oddechl si Šural.

Nejen kvůli příznivému výsledku. Ulevilo se mu i z toho důvodu, že skončila půlroční anabáze, kdy své spoluhráče sledoval nanejvýš z tribuny. Tak dlouho léčil utrženou vnitřní podkolenní šlachu pod zadním stehnem. „Na začátku jsem si říkal, že budu mimo měsíc nebo dva. Když teď řeknu půl roku, je to hrozné. Snad už budu mít štěstí a doufám, že je všechno za mnou,“ přál si pětadvacetiletý obránce.

Šural se zranil v polovině března v domácím prvoligovém utkání s Jabloncem, který hosté vyhráli 2:1. Jenže brněnský zadák vydržel na trávníku jen 32 minut. „Už v pondělí před zápasem mi na tréninku píchlo zezadu pod kolenem. Šel jsem k doktorovi, který nic nenašel, takže jsme se domluvili s trenérem Dostálkem, že si dám tři dny volno a nechá to na mně. Říkal jsem si, že pokud se nic nenašlo, asi šlo jen o špatný pohyb. Zkusil jsem v pátek trénink, kde jsem se cítil v pohodě, jen mi sval přišel lehce natažený, což je normální věc. Bohužel v zápase jsem šel do tvrdšího souboje, zapřel se před hráčem v podřepu a vyšlo to na šlachu,“ vylíčil začátek půlroční pauzy.

První vyšetření nic neprokázalo, až druhé potvrdilo prasklou podkolenní šlachu. „Doktoři si s tím nevěděli moc rady, říkali, že je to hodně neobvyklé zranění. Dostal jsem asi na pět šest týdnů klid, pak jsem začal trénovat a šlacha bohužel praskla znovu,“ popsal Šural.

MÍSTO OPERACE LÉKY A KLID

Konzervativní léčba se nakonec protáhla na šest měsíců. Šural bral léky, měl naordinovaný klid a nosil ortézu. „Na začátku lékaři přemýšleli o operaci, ale rozhodli se pro konzervativní léčbu. Když to vezmu zpětně, vyplatila by se mi, protože bych byl mimo jen tři měsíce. Ale to nikdo nemohl vědět,“ uvědomil si rodák ze Šakvic na Břeclavsku.

Doma nebo na tribuně prožíval muka a uvažoval, zda se na trávník ještě někdy vrátí. „Bylo to fakt nepříjemné. Když mi doktoři pořád říkali, ať vydržím, opravdu jsem přemýšlel, zda se to vůbec někdy spraví. Tak jsem řekl, že jdu trénovat, buď šlacha vydrží, nebo praskne a půjdu na operaci, která vše vyřeší. Naštěstí drží,“ ulevilo se brněnskému fotbalistovi.

Šural zažil jednu delší pauzu, když si na podzim 2018 v kvalifikačním utkání reprezentační jedenadvacítky proti Bělorusku přetrhl křížový vaz v koleni. Po operaci nehrál devět měsíců.

Teď ovšem před návratem prožíval větší obavy. „Po křížáku jsem neměl takový strach, protože jsem věděl, že koleno je zoperované, pevné, dlouho jsem rehabilitoval a svaly naposiloval. Teď jsem se dvakrát vracel a dvakrát šlacha praskla. Musím přiznat, že někdy hodně přemýšlím, zda a jak do souboje jít, návrat je pro mě horší než po operaci. Ovšem každým tréninkem a odehranou minutou si víc věřím, dostávám jistotu a jsem tak na devadesáti pěti procentech,“ oznámil Šural.

Teď už se snaží se Zbrojovkou zase o návrat do nejvyšší soutěže, Brňané jsou v tabulce druzí jen o skóre za pražskou Duklou. „Samozřejmě mě strašně mrzelo, že jsem se minulou sezonu zranil, do té doby jsem hrál v podstatě všechno. Klukům jsem držel palce a do poslední chvíle věřil, že to zvládnou. Myslím, že to šlo uhrát. Teď to naštěstí máme dobře rozehrané, musíme pokračovat, ještě zlepšit výkony a sbírat body. Doufám, že příští rok budeme opět v lize,“ burcoval brněnský zadák.