Malá vinařská obec na Břeclavsku se mohla ještě nedávno chlubit fotbalisty v krajském přeboru, aktuálně hraje první mužstvo Sokola I.A třídu. A asi jako jediný celek v soutěži používá při zápase rybářské podběráky.
Novosedly totiž protéká potok, rovnoběžný s pomezní čárou fotbalového hřiště. Voda je vzdálená nějakých deset metrů, takže zakopnout tam balon není velký problém. „Už nám to ani nepřijde, jsme zvyklí. Během zápasů jsou dva pořadatelé určení na to, aby hlídali, kam míč dopadne, abychom ho našli. A u potoka jsou nachystané podběráky, máme několik velikostí,“ říká sekretář klubu Vladislav Kocman.
HORŠÍ SOUPEŘ, VÍC MÍČŮ
Podle počtu zakopnutých míčů se podle něj prý pozná kvalita soupeře. „Když přijede silné mužstvo, které hraje technický fotbal, tak lovíme míč tak dvakrát za zápas. Ale když hraje někdo nakopávanou, tak to je třeba šestkrát,“ směje se Kocman, který však rezolutně popírá, že by hráči Sokola využívali blízký potok k případnému zdržování hry za příznivého stavu pro domácí.
Při mistrovských zápasech se většina míčů najde, horší je to po tréninku, kde žádní pořadatelé u hřiště nehlídkují. „Potok je hodně zarostlý rákosím, které obec jednou za rok poseká. Teď to bylo zrovna nedávno a našlo se při tom šest balonů. Dva nebo tři už ale byly zničené,“ vyčísluje Kocman průměrnou „úmrtnost“ míčů.
V Novosedlech už ale kvůli Polnímu potoku zažili i větší nepříjemnosti než zakopnuté míče. Při velké vodě bylo v minulosti celé hřiště zatopeno. To byl i případ povodní v roce 2006. „Něco takového jsem nikdy neviděl. Zápas začal na regulérním hřišti. Nejdřív začalo poprchávat, pak déšť zesílil a potok se rozvodnil. Do půl hodiny bylo na hřišti vody po kolena, střídačka byla skoro celá zatopená,“ vzpomíná legendární břeclavský fotograf Jaroslav Kicl.
