Jeden z veteránů okresních soutěží na Břeclavsku se netají tím, že uvítal hokejové střídání, které bylo nedávno v nejnižších soutěžích zavedeno. „Pro nás starší je to určitě výhoda. Člověk se trochu proběhne a může vystřídat. Kondice už není stoprocentní, ale nějaký výraznější problém s ní nemám. Hodně toho naběhám při trénincích mládeže, protože jsem momentálně trenér divizního dorostu a vypomáhám také u žáků,“ připomíná zkušený kouč, který loni vedl také břeclavský A-tým mužů.
Sám nastupuje za rezervu MSK, kde je zajímavá směsice veteránů i mladších hráčů. „My starší hrajeme spíš hlavou, mladší to za nás umí oběhat,“ směje se Konečný, který nastupuje spíš na defenzivních postech sestavy.
Občas si musí vyslechnout i nějakou uštěpačnou poznámku ze strany mladších protihráčů. „V zápalu boje se občas stane, že někomu unikne třeba poznámka o dědkovi. Beru to s nadhledem, občas odpovím, že jsem zvědavý, jak bude hrát v mém věku on. Ale neurážím se,“ tvrdí břeclavský patriot, který hrál nejvýš krajský přebor za tehdejší Slovan. „Jako hráč jsem si zkusil kraj, jako trenér divizi. A vyšší ambice jsem ani moc neměl. Jsem Břeclavák, nechce se mi nikam cestovat,“ přiznává Roman Konečný.
